Recenze na knihu
Medúzy Jakub Stanjura

"Takže to byla ona. byla u toho všeho; jako rádkyně, komplic. A proč? To proto, že si jiná žena sáhla na něco, co jí bylo svaté? To proto, že si jiná žena dovolila myslet, že jsou si rovny?" Medúzy jsou opravdu specifické a rozhodně nejsou pro každého. Nečetla jsem od autora zatím nic jiného, ale musím říct, že jsem nikdy nic podobného v ruce nedržela. Velmi oceňuji mistrný jazyk, kterým je knížka napsaná, to je pro mě, milovnici jazyka českého, úplně pohlazení po duši. A myslím, že kdybych někdy přečetla jinou knížku s takovým vyjadřováním, i bez podpisu bych byla schopná Stanjuru poznat. To je asi jako když v rádiu slyšíte písničku zpěváka s ojedinělým hlasem a díky tomu okamžitě poznáte, kdo zpívá. Román má těžké a citlivé téma. Jde o velmi nezdravý vztah mezi dvěma ženami, které jsou ale zároveň přítelkyněmi. Co může takové toxické přátelství zapříčinit? Čeho je člověk v návalu závisti či nenávisti schopný? Kniha také popisuje chronické onemocnění jedné, které čím déle trvá, tím více se druhé z nich zdá jako obyčejná hypochondrie a touha po tom, být zajímavá. Myslím, že každý z nás se někdy v podobně nezdravém vztahu setkal, ať už v přátelství, ve vztahu nebo v rámci rodiny. Stanjura popsal odvrácenou stranu měsíce, o které se běžně nemluví a za kterou se stydíme, v těch momentech, kdy nemyslíme jen na blaho druhého, ale kdy jsme schopni závidět, nepřát a toužit být lepšími, být "něco víc". Přirovnání k medúzám se mi moc líbí, tak krásné křehké stvoření, přitom tak nebezpečné a tiše vyčkávající - jako přátelství, křehčí než nejkřehčí sklo a na druhé straně jako zdraví a tělo člověka, v němž číhá spoustu hrozeb a my se jen modlíme, aby se neprobudily k životu. Hodnotím ⭐⭐⭐⭐ a doporučuji! Jednu hvězdičku jsem ubrala za neúplný závěr, kdy se vlastně můžeme jen dohadovat, jak to celé dopadlo.

Jak nemoc mění člověka, jeho psychiku, vztahy. Naturalistické líčení projevů choroby. Odkazy na antiku, rysy detektivky, psychologický román, vytříbený jazyk.