Recenze na knihu
Zlá babička Ditta Kůtová

Příběh napsaný na základě života reálné osoby, venkovský román, který začíná v poslední třetině 19. století a děj sahá až do první poloviny 20. století. I když se odehrává v minulosti, některá dramata jsou nadčasová - problematické vztahy mezi manželi i v rodině, nedostatek financí, nuzné bydlení... I když se hlavní postava snažila dát všem svým dětem stejně a vycházet s manželem a byla pracovitá, její život nebyl lehký a po její smrti ji rodina označovala jako "zlou babičku". Tento román vysvětluje pozadí její "zloby" ve stáří.

Nádherná, citlivá kniha a hlubokým příběhem. Jsem moc ráda, že se mi dostala do rukou.

Marie vyrostla v rodině, která si nesla své "prokletí". Žila s neurvalým otcem, nevlastní matkou Johanou a několika sourozenci. Kamarádku měla od dětství v podstatě jen jednu, jejich osudy pak byly propleteny vlastně až do úplného konce. Marie je svéhlavý a tvrdohlavá, což jí zrovna moc nepomáhá. Po svatbě s Janem nemá na růžích ustláno, celkem se jí narodí tři dcery (Týnka, Cilka, Maruška) a nakonec i Janův vymodlený syn: František. Mezitím zažívá lecjaké životní "kopance", zjistí co v minulosti zapříčinilo to, že je okolí bere tak, jako by byli něco méně, než ostatní. Život plyne, formou dopisů překleneme i období první světové války. Ran osudu moc neubývá, děti se pomalu vdávají a žení, přicházejí vnoučata. Když se ale život s někým nemazlí - neumí se moc dobře mazlit ani ten dotyčný člověk. Příběh ale není vůbec jednostranný: Marii v něm poznáme jako veselou slečnu i jako zatrpklou stařenu... Postupně jí člověk stále víc a víc rozumí... Je to nádherně napsaný osud jedné ženy a její velké rodiny.

Proč si ji všichni pamatují jako zlou babičku? Vyrůstala na konci 19. století na malé vesnici, vdala se, měla děti a pak se snažila vydržet a ustát vše, co ji osud nadělil. Miluji edici Tvář od Vyšehradu, miluji české autory, miluji příběhy inspirované skutečnými osudy. Takže je jasné, že tuto knihu nemůžu hodnotit jinak než plným počtem hvězd, byla skvělá! Hned předmluva v knize si mě získala a pak už jsem jen četla a četla a nemohla dát knihu z rukou, takže jsem ji přečetla během jednoho dne. Osud Máří byl zajímavý, ale hlavně pak smutný a bolavý. Ona se však nikdy nevzdala, vždycky se zvedla a šla dál. Je to krásné, milé, dojemné i smutné. Skvěle napsané. Navíc v knize najdete skvostné ilustrace přímo od autorky. Tuhle knížku si vážně přečtěte.

Máte v rodine zlú babičku? Takú tú staršiu pani, ktorá je už len zatrpknutá, ufrfľaná, negatívna, tvrdá. Nikdy nič nepochváli, neusmeje sa a zdá sa, že jej nikdy nie je nič dosť dobré... A čo vlastne viete o jej živote? Aký život žila predtým, než sa stala starou babkou, ktorá je všetkým len na príťaž? Mnohokrát zabúdame, že starí ľudia boli kedysi tiež mladí. Predtým, než sa zhrbili a začali chodiť o paličke, boli deťmi. Potom mladými ľuďmi, ktorí túžobne hľadeli do budúcnosti. Mali sny, plány a predstavy o živote. Často to ani neboli veľké sny. Len túžba po vlastnom domove a záhradke, rodine a zdraví. Vlastne po tom istom, čo chceme všetci. Nejdem tu hovoriť o tom, aký ťažký bol život na českej a slovenskej dedine na prelome 19. a 20. storočia. Autorka ho vo svojej knihe opísala krásne. Precízne vykreslila povahu vzťahov na malej dedine aj každodenné životné okolnosti. Chudobu, nedostatok práce, manželstvá, vzťahy, životy poznačené vojnou a alkoholom, či postavenie ženy v domácnosti, ktorá niesla na pleciach starostlivosť o celú rodinu, no napriek tomu zostávala celý život prehliadaná a musela nasledovať svojho manžela. Keď sa poskladá toto všetko a pridajú sa k tomu každodenné starosti života, niet sa čo čudovať, že babičky zatrpkli. Že dedovia sa naučili utápať svoje pocity po večeroch v krčme. Celý život mať sny a stále ich odkladať. Vzdať sa samej seba najskôr pre rodičov, potom pre manžela, deti a napokon vnúčatá. Od babičky sa vždy čakalo, že bude ochotná, milá, usmievavá, vždy pomôže a na oplátku nič nebude chcieť. Že zabudne na vlastné potreby, nebude mútiť vodu, a keď bude treba, bude vždy poruke. A hlavne sa nikdy nebude sťažovať. Lebo potom zostane v spomienkach ako tá zlá, nepríjemná starena. Stará baba, zlá, neprajná megera. Nebolo to ľahké čítanie, ale kniha ma úplne pohltila. Dočítala som ju s takou dierou v duši, so slzami nad ťažkosťou a krutosťou bytia. A teraz mám chuť objať moje babičky a vypočuť si ich životné príbehy. Jednoznačných 5/5 ⭐