Recenze na knihu
Krv nad Oázou svetla M. L. Wangová

Čo ak všetko, čomu ste zasvätili svoj život, je vlastne zlé? Čo ak všetky skutky, aj keď vykonané s dobrým úmyslom, majú negatívny vplyv na okolitý svet? Začnem tým, že Krv nad oázou svetla je proste veľdielo. Fakt neviem nájsť lepšie slová, ktoré by vyjadrili moje pocity. Poskytuje neobyčajný náhľad do duše ľudstva - nezáleží na tom, aký fiktívny svet autor vytvorí, literatúra vždy dokáže nastaviť zrkadlo. Postavy, príbeh, fungovanie celého sveta… všetko v tejto knihe je dôkladne premyslené a spracované. Vývoj hlavnej postavy Sciony zo samoľúbej, egocentrickej akademičky na ľudskú bytosť schopnú empatie a vnímania okolitého sveta bol nádherný. Popravde, ani sa veľmi nečudujem, že bola taká tvrdá a bezohľadná. Vo svete, v ktorom žila a chcela sa presadiť, nemala inú šancu. Mesto a celý systém boli vybudované tak, aby z nich profitovali muži - mágovia. Tí, ktorí sa už narodili do bohatých rodín, postavenie sa dedilo z otca na syna a bez akýchkoľvek zásluh získavali úspech a uznanie, bez ohľadu na svoje skutočné schopnosti. Sciona musela v sebe pochovať každý kúsok ženskosti a jemnosti, aby sa mohla odlíšiť. Aby bola tá „iná žena“, povýšila sa nad celé svoje pohlavie a dokázala, že si zaslúži uspieť v mužskom svete. A aj to bolo málo. Nikdy by ju nepovažovali za seberovnú. Nebudem klamať - toľko zlosti, čo vo mne vrelo pri čítaní týchto stránok, som už dlho necítila. Toľko emócií, pocitov neférovosti a frustrácie. Ale boj za ženské práva nebol jedinou silnou témou knihy. Vždy, keď som si myslela, že už odhalila všetku krutosť a bezcitnosť systému, prišlo niečo ďalšie. Niečo, čo Sciona dovtedy prehliadala - pretože ak mala aj ona ako privilegovaná žena tak málo práv, čo potom ľudia, na ktorých sa spoločnosť pozerala ako na odpad? Rasizmus, xenofóbia, dehumanizácia, vykorisťovanie slabších, ktorí sa nemajú ako brániť… hŕstka mocných mužov manipulujúcich verejnosť strachom a náboženstvom tak, aby zostali na vrchole potravinového reťazca. Počas čítania som nebola len nahnevaná. Bolo mi smutno, cítila som znechutenie a miestami som chcela kričať od všetkej tej nespravodlivosti. Nútilo ma to zamyslieť sa nad tým, koľko ľudí s podobným zmýšľaním denne chodí okolo nás. Koľkí sú ochotní profitovať z utrpenia a útlaku znevýhodnených ľudí. A koľkí z nás sú ochotní tieto veci prehliadať len preto, aby naše vlastné pohodlie ostalo nenarušené… Krv nad oázou svetla je vrchol fantasy literatúry. Fascinujúci magický systém, bolestivý komentár stavu našej spoločnosti, silné postavy, pútavý príbeh, hnev, beznádej z bezvýchodiskovej situácie… a nakoniec predsa len záblesk nádeje. Nádeje, že niekde hlboko sa v ľuďoch stále skrýva štipka dobra. Nádeje, že zmena je možná, aj keď sa systém zdá byť nedotknuteľný. Nádeje veriť, že raz môže byť lepšie.

Jako malý chlapec jsem vyrůstal v divočině mimo město Tiran i mimo bariéru, která tu vše chrání. Můj kmen byl ale nucen hledat útočiště před Zkázou právě zde. Neříká se mi to snadno, ale já a moje neteř jsme poslední z našeho kmene. A i když jsme ve městě jen podřadnými obyvateli, spíše zvířaty, pořád žijeme. Sehnal jsem si místo uklízeče na Univerzitě magie a dnes se tu objevila i ona. Ano, hovořím o Scioně Freynanové - první ženě, která kdy dosáhla titulu velmágyně. Souhra nepředvídatelných událostí zapříčinila, že právě já jsem se stal jejím asistentem pro obzvlášť důležitý úkol. Podaří se Scioně uspět ve světě mužů? Je všechno zalité sluncem tak, jak se na první pohled zdá? Ačkoli normálně fantasy a sci-fi nečtu v jiném jazyce než v češtině, tady jsem udělala výjimku. Důvodů bylo hned několik: 1. Kniha v češtině bohužel nevyšla. Jedná se o standalone, takže stačilo opravdu přečíst jen toto dílo. 2. Od recenzentů jsem na ni slyšela jen a jen chválu. 3. Štafetu, ve které jsem byla, pořádala @kniznatulacka, což je také pádný důvod. Hned první kapitola byla neskutečně akční. Boj o život a smrt všude, kam se podíváš. Perfektní začátek. Pak jsme se ponořili víc do uspořádání světa a magie za bariérou. Což bylo nutné, ale také zdlouhavé. A tady se přiznám, že jsem měla malinko problém se do slovenštiny začíst. Magie je navíc celkem složitá, takže to bylo opravdu zapeklité. Nutno říct, že její pojetí je neotřelé, nápadité a úplně jiné než ve většině fantasy. Žádná dědičnost či náhoda, jen čistá píle a schopnost programování. Nakonec se její popsání povedlo na výbornou. Thomila jsem milovala od začátku. Ke Scioně jsem si musela dlouho a celkem složitě hledat cestu. Tvrdohlavá, sobecká a zahleděná do sebe. Dost mi pila krev. Kniha může, aspoň na první pohled, působit jako romantasy, ale nenechte se mýlit. Žádnou erotiku ani obří romantickou linku tu nenajdete. Což mi vyhovovalo. Přiznám se, že většina zvratů byla hodně předvídatelná. Patriarchát, fanatismus, žena ve světě mužů, Zkáza a ochrana před ní. Ale potěšil mne konec. Kdyby kniha skončila jakkoli jinak, byla bych naštvaná. Takže za mne skvělé, že se toho autorka nezalekla a nemazala se s tím. Smekám. Hodnotím⭐⭐⭐⭐/5