Recenze na knihu
Oblast 1 Lena Šuláková

Tak tohle byla jízda! Přiznám se, že se mi do knihy zpočátku vůbec nechtělo. Z nějakého důvodu jsem si ji zařadila do kolonky sci-fi, a to není zrovna žánr, po kterém běžně sahám. Nu… spletla jsem se. A jsem za to vlastně moc ráda. Oblast 1 pro mě byla neuvěřitelně napínavým čtením, od kterého se mi jen velmi těžko odtrhávalo. Příběh mě dokázal vtáhnout a postupně jsem byla čím dál zvědavější, kam autorka všechny dějové linky zavede. Leu jsem si oblíbila prakticky okamžitě. Je to neuvěřitelně silná dívka, přestože sama sebe tak vůbec nevnímá. Právě její postupný vývoj a to, čím vším si musí projít, mě na příběhu bavilo nejvíc. Zaujala mě také druhá dějová linka, která sleduje Airu a Erika. Jejich příběh byl pro mě místy opravdu náročný a zároveň nabitý nejrůznějšími emocemi. Rozhodně se nejedná o postavy, na které bych po dočtení jen tak zapomněla. A teď už jsem samozřejmě pořádně zvědavá na pokračování! Moc doufám, že se kromě Ley znovu setkám i s Nerem, protože na toho si rozhodně chci posvítit i v dalším díle. Hodnotím 5/5* a doporučuji všem čtenářům, kteří mají rádi napětí, dystopické příběhy a chtějí se podívat do možné budoucnosti naší planety. A hlavně - je to příběh k zamyšlení!

-Věř, že nám nedělá radost tě trestat... ...nenuť nás používat tyto prostředky více, než je nutné, jelikož tím netrestáš jen sebe, ale ubližuješ i nám.- ✨OBLAST 1 ✨Lena Šuláková ✨Dystopický román /5 Příběh nás zavede do roku 2279. Kdy se celá civilizace vzpamatovává z katastrofické války. Potkáváme se s Leou, které nový svět rozdal hodně špatné karty. Kniha je rozdělena na dvě části. V první části máme pohled Lei. Kdy jsme s ní v dětském nápravném zařízení. Zažíváme hrůzy vznešené snahy o nápravu delikventů. Pro blaho nové civilizace. V druhé části dostaneme pár nových postav, rozšíření dějové linky. Přechody mezi jednotlivými postavami jsou rychlé, hladké. Nikde žádná zbytečná omáčka. Děj stále plyne, hlavní hrdinka nemá chvilku klidu. A my můžeme s vyděšeným výrazem zjišťovat, jak tenká hranice je mezi utopií a dystopií. A když už si myslíte, že Lea našla zasloužené, klidné misto, kde by se mohla pozvolna uzdravit po prožitých hrůzách - autorka nám poodhalí možnou hroznu, která by to mohla vše zničit. Rázem máte další důvod knihu neodložit. Lea. Co o ní říct. Dostala se na místo, kam nepatřila. Kde se tresty vyměřovali podle momentální nálady dozorců. Kde naoko vládla ta správná pravidla. Kde se překrucováním pravidel stávala z těch, kteří měli dohlížet a pomáhat bezcitná hova*a. Udržela si sílu, naději. Ikdyž byly chvíle, kdy se smrt zdála jako vysvobození. Nakonec ale bojovala. Zvládla se dostat do Oblasti 1. Utopie vytvořené snílkem, který chtěl, aby bylo všem lidem dobře. Aby byli všichni spokojení. Ale takhle společnost nefunguje a on si toho byl moc dobře vědom. Neomezená moc nad lidmi. Žádný jedinec a takovou mocí není schopný vést lidi s čistým štítem. Lidstvo samo o sobě není schopné žít v utopii. 'Dobro nemůže existovat bez zla a naopak.' Autorka nám krásně ukázala, že i ti lidé, co si myslí že mají morální zásady, co jsou ti „hodní" upřednostní své blaho před pomocí nevinnému. Zároveň ale že i ti „zlí" v sobě můžou mít kousek dobra, ikdyž je jejich pomoc podmíněna. Nečtu dystopie. Mám ráda sladké happyendy a konce zalité zapadajícím sluncem. Ale jsem neskutečně ráda, že jsem nabídku autorky přijala. Měla jsem možnost se po dlouhé době nad příběhem zamyslet. Nad pocity, které ve mě zanechal. A i se smířit s tím, že mít dokonalou společnost prostě není možné. Knihu rozhodně doporučuji.

Ačkoliv tento žánr běžně nevyhledávám, musím říct, že jsem si čtení opravdu užila a s napětím hltala každou stránku. Zpočátku jsem měla trochu obavy z případných popisů násilí, které mi v knihách nejsou příliš příjemné. Velmi jsem proto ocenila, že autorka dokázala i náročnější situace vykreslit citlivě, bez zbytečně explicitních detailů, a přitom ponechala dostatek prostoru čtenářově představivosti. Každý si tak dokáže domyslet, co se v danou chvíli odehrává, aniž by příběh ztrácel na své intenzitě či působivosti. Z psychologického hlediska mě kniha nesmírně zaujala. Její téma člověka přiměje k hlubšímu zamyšlení nad lidskou podstatou, našimi instinkty a pudovostí. Právě tento psychologický rozměr dodává celému příběhu další hloubku a nechává v člověku spoustu otázek i po dočtení. Příběh měl podle mě vše, co má správný příběh mít. Byl silný, propracovaný, psychologicky zajímavý a především nepředvídatelný. Nic mi v něm nechybělo ani nepřebývalo. Po dlouhé době se mi navíc dostala do rukou kniha, u které jsem skutečně nedokázala odhadnout, jakým směrem se bude děj ubírat, natož jak celý příběh skončí. A právě to pro mě bylo jedním z největších zážitků. Tuto knihu s radostí zařazuji na svou poličku oblíbených knih, a to nejen díky jejímu poutavému ději, ale také díky silné myšlence, kterou v sobě nese. Je to skutečně skvělý dystopický román, který ve mně ještě dlouho zůstane.

Píše se rok 2279. Svět se stále vzpamatovává z ničivé války, která zásadně změnila svět a lidstvo především. Vláda přijala zákon (aby se vyhnula budoucím konfliktům) umožňující odebírat rodičům děti, které jsou považovány za problémové, a umisťovat je do speciálních nápravných zařízení. Příběh této knihy začíná nešťastnou nehodou třináctileté Lee, která se dostane do nápravného zařízení pro děti. Zařízení je velmi kruté, až brutální. Po pár letech naprostého pekla a utrpení Lea s pomocí kamarádky uteče a dostane se do místa, kterému se říká Oblast 1. Lea tím dostává zdánlivě lepší šanci na život. Nové postavy zamíchají dějem a ne všichni s vlídnou tváří jsou ti dobří. V Oblasti 1 je však i zóna neklidu, která je ještě horší, ač se to zdá nemožné, jak nápravné zařízení. Lea i přes všechnu krutost, kterou ve svém mladém věku zažila, se nenechá zlomit. Ač je to možná nepochopitelné stále si zachovává víru. Víru v dobro a že bude lépe. Příběh končí otevřeným koncem a já jsem velmi zvědavá na pokračování. Musím také pochválit obálku knihy.

velmi slabé