Recenze na knihu
Krev je jenom voda Jana Micenková

Pojďte na návštěvu do jedné rodiny. Potkáte tu otce, matku a Kláru. A všudypřítomný strach, ze kterého se bude všem špatně dýchat. Nahlédněte pod povrch rozkladu rodiny a zkuste zjistit, kde se vlastně stala chyba… Psychologické romány, lidské osudy, vztahy v rodině, tohle všechno mám v knihách ráda, takže jsem tušila, že tuto knihu potřebuji a nespletla jsem se. Od prvních řádků mi bylo jasné, že tohle bude skvělé čtení, zároveň drzé a provokativní, ale také smutné a nelehké. Knihu v originále, ve slovenštině, mám doma už nějaký ten pátek, ale stále jsem se k ní nedostala, až jsem si počkala na český překlad. A asi jsem dobře udělala, ve slovenštině jsem zatím nic nečetla, tak nevím, zda by mě to zasáhlo stejně. Byla jsem také na besedě s autorkou a díky tomu mi byla celá kniha taková bližší, měla jsem pocit, že ji více znám, když jsem věděla, jak vznikala… Ale k samotnému příběhu. Ten sledujeme pohledem všech členů rodiny a uděláme si tak kompletní obrázek o tom, jak spolu fungují nebo spíše vlastně nefungují. Je skvělé, že vidíme do hlavy každému z nich a máme tak přehled o tom, kdo, co jak vnímá. A věřte, že ne vždy si všichni pamatují to samé. Pro někoho právě tyto pasáže mohou být zdlouhavé, protože čteme třikrát o jedné a té samé situaci, ale mě to bavilo právě díky těm různým pohledům. A samozřejmě tu byly emoce, tato kniha vás rozhodně nenechá chladnými. V příběhu mi bylo smutno. Cítila jsem tu napjatou, drsnou atmosféru v rodině. Když jsem si kdykoliv během dne na knihu vzpomněla, všechny pocity se mi okamžitě znovu vybavily. Pokud i vy máte rádi knihy o nelehkých lidských osudech, rozhodně si tuto přečtěte