Recenze na knihu
Co jsem nikdy neřekla Susanne Abel

Tato kniha je pokračováním příběhu Gréty. Tentokrát její syn Tom zjistí, že má dva nevlastní bratry a začíná pátrat po příběhu jeho otce Konráda s kterým neměl moc dobrý vztah. Postupně se prolíná současnost (2016) a doba druhé světové války, kdy se dozvídáme jak s chlapci tenkrát zacházeli a co vše museli zažívat. Popisuje se zde válečné i poválečné Německo což mi chvílemi vhnalo slzy do očí a bylo mi z toho až fyzicky špatně. Bombardování, špatné podmínky, strach o své blízké, to v knize rozhodně nechybí a je to spíše pro silné povahy. Velmi oceňuji dlouhé kapitoly které vás víc ponoří do děje. Kniha byla pro mě hodně silná, ale raději bych byla kdyby byla rozdělena na více dílů. Tím, že měla kniha hromadu stran a do toho od začátku do konce silný příběh, už toho bylo na mě trochu moc. Musím pochválit autorku, protože psát něco takhle silného muselo být hodně těžké. Nicméně mě osobně kniha nesedla, jelikož jsem slabší povahy a už tam toho zlého bylo na mě moc. Děkuji @knihydobrovsky za dodání knihy k recenzi.

Pokud jste četli román S Gretou si nic nezačínej, tenhle druhý díl vás nesmí minout. Je stejně dobrý jako první. Tentokrát cílí na oblast lékařství – gynekologii. Opět se dozvíte o hrůzách, které se v minulosti děly, především na ženách a postižených lidech. A také to, jak dokáže minulost ovlivnit současnost. Jak s Tomem zamávají fakta o jeho otci? Román mi hodně dal, protože autorka vychází ze skutečných událostí. Opět prožijete příběh plný napětí, bolesti a nečekaných zvratů. Doporučuji!

První 2/3 knihy se nečetly tak svižně, jako první díl knihy, ale stále to bylo skvělé čtení se spoustou historických fakt, o kterých jsem doteď nevěděla, zpracovaných do poutavého příběhu.

Vynikající kniha. Zabývá se komplikovanými vztahy v rodině, historií, duševními traumaty a tím, zda se jich lidé mohou zbavit i duševní nemocí, od které není úniku. Jedná se o pokračování knihy S Gretou si nic nezačínej, ale i těm , co první díl nečetli, nabízí autorka stručné přiblížení předchozího děje tam, kde je nutno na něj navázat.