Recenze na knihu
Kanibalové: Zrůdy s vražednými choutkami Moira Martingale

Pojďme usednout ke stolu, prostřít a připravit lahodné Chianti a pomyslně povečeřet s autorkou na 320 stránkách. Děsivá demonstrace moci, krajní nouze, mystické a náboženské důvody, nebo jen zvrácené choutky? Tato kniha mi dost připomínala knihu Sérioví vrazi (která vyšla daleko později) od Petera Vronského, který se věnoval historii sériových vrahů. Tady jde autorka po stopách kanibalismu a kanibalů. Autorka vzala jednu temnou historii a specifickou skupinu, tip vrahů a ve své knize ji zpracovala. Ed Gein, Jeffrey Dahmer, Andrej Čikatilo, Albert Fish, John George Haigh, Richard Trenton Chase, David Berkowitz, Ed Kemper zas nejsou jediným zlem...Z dalších jmen a jejich činů se může udělat i dost zle - takový Luka Magnotta, byl taky kousek .. Autorka píše svižně a stručně (někdy až moc), ukazuje jak je lidská mysl složitá, odkrývá některé případy pěkně detailně, u některých to chtělo více pozornosti a informací. Ne, že by to čtenář nedohledal, ale pokud je kniha aktualizována k roku 2022 mohla se doplnit, zvláště když je tu zmíněn internetový dopad. Možná by pak měla 2 díly. Je to rozhodně zajímavá kniha o jednom specifickém tipu vrahů a určitě stojí za přečtení.

Tohle byla jízda podle mýho gusta. Krvavá, nechutná, brutálně detailní – a přesně tak to mám ráda. Tohle rozhodně není čtení pro slabé povahy, ale pokud vás (stejně jako mě) baví true crime z té nejtemnější, nejzvrácenější stránky, budete u toho fascinovaně listovat dál a dál. Kniha se věnuje různým případům kanibalismu z celého světa – od známých jmen, o kterých jste možná už slyšeli, až po naprosto bizarní, skoro neuvěřitelné příběhy. A i když je to často dost nechutný, právě tyhle syrové detaily tomu dodávají tu správnou atmosféru. Žádný přikrášlování, prostě surová realita. Co mi ale trochu kazilo dojem, byla forma. Bylo to hodně rozházené, přeskakovalo se z tématu na téma, některé informace se opakovaly, a občas jsem měla pocit, že bych ocenila víc přehlednosti. Každý případ by si zasloužil vlastní kapitolu a trochu víc struktury. Takhle to působilo spíš jako volně poskládaná směs faktů než jako dobře vystavěný celek. Ale i tak mě to neskutečně bavilo. Četla jsem to jedním dechem, s lehce morbidním zájmem, a i když jsem věděla, že některé věci mi zůstanou v hlavě ještě dlouho, stejně jsem se od toho nemohla odtrhnout. Za mě určitě doporučuju, pokud máte rádi syrové, krvavé true crime. Jen počítejte s tím, že to není nic „lehce stravitelného“. Je to temné, znepokojující, a občas vám to možná i trochu obrátí žaludek. Ale přesně díky tomu mě to tak strašně chytlo. „Z masa uřízl plátek, jako by šlo o kus bifteku. Smažil ho na másle a tvrdil, že chutnal lépe než vepřové. Jeho slova, ne moje.“

Vezete se na vlně fenoménu true crime? Pokud ano, tak vám tato kniha ve sbírce nesmí chybět True crime je teď velice populární žánr, protože ač chceme nebo ne, tak nás tyto hrůzné, pravdivé zločiny fascinují. Já si tento žánr taky ráda přečtu, ale jen občas, protože se mi pak obsah vkrádá do snů. Jinak tomu nebylo ani v tomto případě, kdy jsem si musela dát nějakou tu pauzu ve čtení, protože toho na mě bylo prostě…moc… V knize najdete všem dobře známé zrůdy jako je Dahmer, Čikatilo, Fish nebo Kemper, ale i ty (pro mě) méně známé, jako Sagava a Meiwes. V průběhu čtení narazíte i na různé statistiky aktivity sériových vrahů, jaké je mezi nimi procento žen, nebo to, jak jejich úchylné choutky nakopl internet… Kniha se zabývá i otázkou, jak tito jedinci vlastně “vznikají”? Je to genetickými předpoklady? Tím, v čem dítě vyrůstá? Vliv okolí? Odpovědi asi nikdy nebudou jednoznačné, každopádně faktem zůstává, že takoví lidé mezi námi vždy byli a vždy budou. Takže jo, pokud vás tento fenomén zajímá a fascinuje vás náhled do hlavy takovýchto zvířat převlečených za lidi, je tohle kniha pro vás… Četla jsem ve spolupráci s Knihy Dobrovský, děkuji.