Recenze na knihu
Blackwater: kniha první Michael McDowell

Kniha Blackwater začíná v roce 1919, kdy městečko Perdido ležící na soutoku dvou řek – Perdida a Blackwateru – postihne katastrofální záplava. Z místního hotelového pokoje je po několika dnech zachráněna neznámá žena. A právě z ní se vyklube jedna z hlavních postav celé šestidílné ságy. „Kdo byla Elinor Caskeyová? A odkud se vzala? O své rodině nemluvila. Pocházela z Wadeu v okrese Fayette a všichni její příbuzní byli mrtví. Nezmiňovala se o žádných přítelkyních, nedostávala dopisy a ani nikdy žádný nenapsala. Jednoho dne se zkrátka objevila v rohovém pokoji hotelu Osceola a Oscar si ji vzal za ženu.“ Tak začíná mnohovrstevnatá sága rodu Caskeyových, která i přes znepokojivou obálku není vyloženě hororovým čtením. Atmosféra je budována opravdu pozvolna a v první části knihy se čtenář v podstatě seznamuje s členy rodiny a jejich minulostí, k čemuž pro lepší orientaci slouží i přehledný rodokmen nacházející se v úvodu. Většina příběhu se točí kolem hlavy rodiny, Mary-Love, která vede neustálý boj proti své snaše, již zmíněné Elinor, vůči které pociťuje hlubokou zášť. Elinor si však díky svému klidnému chování a ústupkům v rodině buduje pevné postavení. Mohlo by se zdát, že se jedná o rodinnou ságu plnou intrik ála Dallas (pamětníci vědí), kdyby ve vzduchu neustále neviselo cosi zlověstného. Proč Elinor tak vehementně bojuje proti stavbě hráze, která by do budoucna měla městečku zajistit bezpečí před další ničivou povodní? Co ji tolik táhne k temným vodám nedaleké řeky? Obálka čtenáře informuje, že je příběh plný dusné atmosféry a plíživé hrůzy. Jak už jsem zmínil, děs po hladině Perdida a Blackwateru připlouvá opravdu pozvolna a kdyby tu a tam nepřišla nějaká ta hrůzná událost, mohl bych si myslet, že v rukou držím klasický americký román od Faulknera nebo Steinbecka. Tím nechci říct, že je to špatně. Kniha se zatraceně dobře čte a je příjemné se jako čtenář vrátit o sto let zpět, nasát všechnu tu atmosféru tehdejší doby a číst o věcech, které jsou z dnešního pohledu vnímány jinak. Svůj podíl na čtivosti má jistě i překlad od Julie Tesly, která v minulosti pracovala i na překladu McDowellova Chladného měsíce nad Babylonem. Celou ságu Blackwater tvoří celkem šest svazků, které původně vycházely na pokračování. Tímto konceptem se mimochodem nechal inspirovat Stephen King při psaní Zelené míle. U nás je příběh rozdělen do dvou svazků, z nichž každý pojmul tři knihy. První svazek se odehrává v rozmezí bezmála dvaceti let a jak anotace prozrazuje, ve druhém nás ještě dalších třicet let čeká. Se čtením prvního svazku ale nemusíte otálet a čekat na druhý, který by měl vyjít začátkem příštího roku. V třetí knize totiž dojde k jednomu zásadnímu zvratu a je docela solidně uzavřena. Příběh je navíc dost silný na to, aby vám utkvěl v paměti a za těch pár měsíců jen tak nevyprchal. Stephen King na obálce o knize tvrdí, že je strhující, děsivá...zkrátka naprosto skvělá. I přesto, že jsou tyto citace známých autorů mnohdy jen lákadla na čtenáře, v tomto případě bych věřil, že se kniha Kingovi opravdu líbila. K McDowellovi měl vřelý vztah, považoval ho za nejlepšího autora paperbackových románů v Americe a nejednou vyjádřil lítost nad tím, že s ním nikdy nespolupracoval na knize. To se nakonec částečně podařilo jeho ženě Tabithě, jež po McDowellově smrti dokončila jeho rozepsaný román Candles Burning, který vyšel v roce 2006, tedy sedm let po autorově smrti.