Recenze na knihu
Pán močálu Lucie Ortega

Pán močálu Když se ponoříte do těchto stránek, je to, jako by samotná mlha na pokraji světa ustoupila a konečně odkryla skutečný obličej Nemoje – Pána močálů. @lucie.ortega.navratilova nám poprvé dává možnost slyšet jeho hlas – hlas plný touhy, bolesti i zlomených snů. Nemoj jako člověk nebyl dobrodruhem ani učencem, jak by si přál. Narodil se jako syn chudého řezbáře, svázaný bídou, omezeními a tvrdou rukou světa, který nadržoval bohatým a pošlapával sny těch, kdo se narodili na špatné straně řeky. Toužil po cestách, po vědění, po životě za hranicemi vesnice, ale místo toho žil mezi nespravedlností, ponižováním a mlčenlivou krutostí mocných. Jeho srdce však nikdy neztichlo. Plálo – pro poznání, pro lepší svět, a pro jedinou osudovou lásku, která v jeho životě rozkvetla jako lilie na temném jezerním dně. Právě tahle láska se však stala jeho zkázou. Po smrti se Diviš (Nemoj) mění – stává se bludníkem, Pánem močálu a součástí hlubších proudů světa Prahu. Sledujeme jeho cestu mezi duchy, démony a prastarými silami přírody, kde si pomalu vybojovává své místo. Jeho temná strana, činy, mnohdy hrůzné až nelidské povahy, které koná ve jménu močálu, rodiny, a záchrany magického světa ohroženého lidskou chamtivostí a krutostí, vás šokují. Každá kapitola je střípkem jeho života i nemrtvého bytí, která pomalu skládá obraz muže, jenž si místo svobody musel vybojovat nesmrtelné vězení ve vodách a mlhách. Milostná linka zde spíše jen tiše doutná – popel zrady a bolesti však stále žhne někde v Nemojově temném nitru. "Pán močálů" je temná a magická cesta, návrat do světa, kde se krása a děs proplétají jako kořeny v mokřadech. Pro všechny, kdo milovali předchozí díly, je tato kniha nejen povinností – je příslibem, že i ti nejtemnější z nás měli kdysi srdce, které krvácelo. 5 z 5 hvězd ⭐⭐⭐⭐⭐ Must have pro všechny, kdo dokážou naslouchat šepotu mlh.

Jak silné musí být naše světlo, abychom mohli strávit staletí v Temnotě, a přece se jí nenechali dočista pohltit? Abychom mohli pít víno s ďáblem a tančit se smrtí a hrát karty s morem, a přece jednoho dne vyjít před práh a nechat se spálit sluncem? Diviš se poprvé ocitá na prahu Prahu, zcela sám, nikým nemilovaný, nerespektovaný a osamělý. Zároveň v druhé časové rovině pomalu rozkrývá karty jeho nenaplněného krátkého života včetně příčiny jeho smrti. V močálu se jako první střetne s jednookou Liho, díky které se stává Pánem močálu a nachází si první přátele. Jak silné však musí být toto přátelství, aby vydrželo přes všechny nástrahy osudu? Jak poznat, který přítel je pravý a který jedná jen ku vlastnímu prospěchu? Je možné příteli odpustit zradu? A v neposlední řadě, lze odpustit sám sobě? Jedná se o prequel ke Světlům nad močálem, ale pokud hledáte odpovědi na otázky, doporučuji tuto knihu nečíst jako první v sérii, nýbrž jako třetí. Za mě se jedná zatím o nejpovedenější díl. Na rozdíl od zbylých dvou k vám nepromlouvá Lena, ale sám Nemoj, který vypráví svůj příběh. Nejvíce oceňuji samotný závěr knihy, kde vyplouvá na povrch spojení právě mezi ním a Lenou. Nemůžu se dočkat závěrečného dílu! PS: Jediné , co mému oku maličko nelahodí je fakt, že i přes to, že jde o knihu ze série, nemá stejnou pevnou vazbu, jako zbytek knih a i formátově je maličko menší. Ale to hlavní zůstává stejné, PŘÍBĚH je naprosto perfektní a Diviš si získal místo v mém srdci svou lidskostí, zranitelností, naprosto pochopitelnou touhou po pomstě i ochranitelskou povahou. Není to klasický záporák, má od všeho, co má ideální knižní hrdina mít, kousek. Je svým způsobem stejný jako já nebo vy, se všemi klady i zápory. Formuje svou novou identitu podle chyb, ze kterých se dokáže poučit a stává se tak z něho moudrý muž a SKUTEČNÝ PÁN MOČÁLU právě proto, kým se na své cestě stal. Určitě i vám se zaryje hluboko pod kůži. Více mých recenzí na instagramovém účtu knihosvet1