Recenze na knihu
Krev Pradávných Jana Beranová

Krev pradávných ✨ První díl mě vtáhl jak hladový vlkodlak do měsíční noci . Krásný fantasy příběh plný erotiky, napětí a… no jo, i těch pohledů, co pálí jako žhavý uhlíky . Ona je člověk. On je vlkodlak. A sotva ji spatří, ví, že je ta jeho. Jenže ona to nevidí tak jednoduše – zvlášť když se ukáže, že není tím, čím si on původně myslel. Inu, bohyně má očividně dost svérázný smysl pro humor . On je totiž alfa – a žádná hádka s ním není na půl plynu. Celý příběh je napěchovaný očekáváním, slovními přestřelkami a postupně rozkvétající láskou . Četla jsem jedním dechem – za den přečteno, za hodiny zamilováno . Témata? Donucené soužití, osudová volba, vzdor proti systému, vnitřní zranění, pradávná magie i vztahy mimo stereotypy. Silná ženská hrdinka, charismatický alfa a chemie, která by rozpustila i led ❄️. A ty erotické scény? Olalá! Přesně takhle to má vypadat – žhavé, ale vkusné, a hlavně skvěle napsané. Tahle knížka je jako čokoláda bez výčitek – čte se sama, baví a ještě se u ní člověk usmívá . ⭐ Čtyři hvězdičky. Obálka? Božská! Tuhle knížku vám můžu se srdcem na dlani doporučit ❤️.

Moc krásný příběh pro milovniky vlkodlaků. Přiběh je plný nečekaných zvratů, strachu, lásky, manipulací, uvědomění. Za pravou lásku se musí bojovat ne vždy je to lehké napřiklad u jiných kultur, ale když nejde jen o kulturu jde i o něco víc úplně o jiný svět. Překonají všechny překážky? Moc se těšim na dalsi díl jak se vše bude vyvíjet dál. Hezky napsané, kniha se nedá jen tak odložit.

Jak už anotace napovídá, jedná se o vlkodlaky, jejich smečku a normální holku - Jessie. Jess dělá číšnici v místní kavárně a netuší, že báchorky o vlkodlačí smečce jsou pravdivé. Kniha začíná hned v kavárně, kdy Kiernan, Alfa smečky, vycítí svou družku,kterou mu předurčila Bohyně. Vtipné bylo,že hned po Jessie šel, no, dostal taky rovnou ránu mezi oči Samozřejmě se Jessie snažila utéct, tak se vydala do jiného města a po třech měsících ji vystopovali. Pod nátlakem Bety se rozhodne souhlasit a dostane se do smečky, kde ji všichni berou jako Lunu, družku Alfy. Jess hodně zkusí, někteří ze smečky ji neberou,protože je obyčejná lidská holka. S Kiernanem budují pevný vztah. Nakonec se jí vcelku zalíbí, když se Kiernan přemění ve vlkouše a drbe ho za ušima ✨ V příběhu je i trochu akce, pár intimních scén, je vidět podpora členů smečky, ale právě i ten zápor. Ke konci knihy mi i trošku tekly slzy a říkala jsem si,že tak to dopadnout nemůže... Je pravda, že v některých místech, kór na konci knihy, autorka vzala děj velice svižně. Tam bych klidně uvítala více detailů a děj více rozepsat, ale i tak jsem pošťuchování mezi vlkoušem a Jess užila ✨

Tak tohle byla pecka - rychlý a úderný start, který nepolevil. Humor, romantika, erotika (na mě tak akorát), nějaké to drama a krásný příběh plný vlkodlaků a jejich dominance. Někdy mě až štvala nadřazenost Alfy, ale jakoby…chápu. Je to jeho podstata. Příběh jsem si mega užila - je to taková jednohubka, které ale snad nic nechybí. Uz teď se těším na další díly série. 4,5⭐️

Knížka je výborná, nemohla jsem se odtrhnout.

⭐️3,5z5⭐️ Krev pradavných je čtivá jazda, ktorú som zvládla skoro za jeden večer. Nie preto, že by bola krátka (aj keď hej, nie je to žiadna bichľa), ale preto, že som ju jednoducho už nedokázala odložiť. Už od prvej kapitoly to autorka rozbalila v štýle: “Si vyvolená. On je alfa. Bohyňa povedala.” A bum – romantická linka, čo nestráca čas. Priznávam, trochu som prevrátila oči pri tom, ako rýchlo z nášho vlkáča padali slová “milujem ťa”. Ale viete čo? Tá jeho psia oddanosť bola vlastne celkom roztomilá. Jessie, hlavná hrdinka, síce najskôr brzdila (chápem ju, ľudia a vlci, to nie je úplne klasický Tinder match), no vďaka tomu sa ich vzťah vyvíjal príjemne, po ľudskej osi. Chémia? Tá medzi nimi iskrila ako nočný oheň v lese. Samozrejme, nie všetko bolo bez chybičky. Mrzelo ma, že jedna z postáv, ktorá sľubovala skvelý záporácky potenciál, zmizla skôr, než som si stihla zapamätať meno. A záver? Prišiel ako expresný vlak – ani som si nestihla sadnúť a už som bola v cieľovej stanici. Ten rýchly koniec ma úprimne zamrzel asi najviac. Ale čo tam po tom? Aj tak som si to užila. Táto kniha je ako víkendový úlet – možno nie je na dlhé filozofické úvahy, ale určite ti vyčarí úsmev. A ja už pokukujem po pokračovaní, lebo vlkáči ešte rozhodne nepovedali posledné slovo. 🐾

Velmi se mi líbila a dobře četla. Odstartovala mojí čtecí řadu o vlkách.