Recenze na knihu
Portrét umělce v jinošských letech James Joyce

Autor mě zaujal už před časem. Toto byla první kniha, kterou jsem od něj přečetla. Vždy, když jsem chtěla objektivní názor na tohoto spisovatele a jeho tvorbu, odpověď byla: „ Číst J. Joyce takhle mladá?” nebo „Nemyslím si, že je tohle pro tebe.” V horších případech mi lidé říkali, že se to nedá číst, nedává to smysl, atd... Všechno tohle mě přesvědčilo, že je to dílo, které si musím přečíst. A zklamaná jsem rozhodně nebyla. Nikdy jsem nečetla něco tak upřímného a brilantně napsaného. Vrcholem díla je pro mě část o peklu - dechberoucí a je nemožné se od ní odtrhnout... přestože představy, které kolovaly v mé hlavě při čtení této části, se nedají považovat za příjemné. Není to jednoduchá kniha, ale stojí to za všechno úsilí. Zásadním způsobem změnila můj pohled na umění, náboženství a na mě jako umělkyni v jinošském věku. „ Povím ti, co udělám a co neudělám. Nebudu sloužit tomu, več už nevěřím, ať už si to říká domov, vlast, nebo církev... a bránit se budu zbraněmi, které si sám zvolím: mlčením, vyhnanstvím a lstí. ”