Recenze na knihu
Bretaňská sláva Jean-Luc Bannalec

Opět radostné čtení plné dobrůtek a daramatických situací

Sérii s komisařem Dupinem mám ráda, podle autorova úžasného popisu krajiny Bretaně jsem si dokonce vybírala kam pojedu na dovolenou… Ale poslední kniha mě značně zklamala. Z milé a příjemné lékařky Claire je najednou arogantní fúrie, která si myslí, že má patent na rozum a rozhodně umí vyšetřovat zločiny, jen proto, že má za manžela policejního komisaře.( zatímco oficiální vyšetřující komisař je de**l) Kolegové Dupina úplně ustupují do pozadí a zločin vyšetřuje amatérská parta doplněná o Claiřinu kámošku. Popis krajiny už není tak dechberoucí, a také popisy Dupinových gurmánských zážitků, nejsou takové jako v minulých dílech. Možná proto, že se autor příliš zaměřuje na víno ( což je taky “fascinující”, protože si neumím představit, že tahle parta tří lidí, která pije víno již od rána a je v permanentní kocovině a pak zase znovu v náladě, může něco vyšetřit) Na mě ten popis vín ( a hlavně jeho neustálé pití) byl moc a fungoval na mě spíš jako protialkoholní léčebna, než by mě do tohoto koutu Bretaně nalákal. A z Claire a Dupina dělá ukázkové alkoholiky. Takže sečteno a podtrženo - tohle se fakt nepovedlo.

Miluju Dupina! Nedočkavě čekám na další případy.

Komisaře Dupina čtu moc rád. Jeho případy, zároveň představující různé kouty Bretaně, jsou velmi prijemnym a zároveň pohovým čtením, majícím spád i pohodu

úžasná jako vždy