Recenze na knihu
Léčivý úklid Michaela Mrázková

Míšu z Léčivého úklidu sleduju na sociálních sítích už nějaký ten pátek, myslím, že jsem začala zhruba chvilku předtím, než kniha vyšla. A od té doby, co Léčivý úklid vyšel jsem ho měla na seznamu. Jsem přesně ten typ „magora“, co má zhlédnuté epizody Home Edit, sérii s Marie Kondo a načteno bambilion knih o minimalismu, zero waste, úklidu a organizaci. O svém feedu na instagramu nemluvě, taky se to tam hemží podobně laděnými profily. A světe div se, doma to pořád vypadá tak, že se tady prohnal uragán. Nemám přehled, co kde je, věcí je výrazně více, než je potřeba, všude se něco válí. O minimalismus nebo prostě něco s tím dělat se snažím odhadem tak deset let. Myslím, že jsem si prošla i různými „extrémy“ – vlastní výroba kosmetiky, vyřazení všeho, co obsahuje umělotiny, nákupy v bezobalovém obchodě – a postupně se zase vracela někam do pro mě udržitelného středu s pocitem selhání. Může tato kniha něco nabídnout i člověku jako já, který už toho na tohle téma zkonzumoval hodně? Překvapivě, ano! A dokonce nejen, že nabízí něco nového, ale pro mě celkem zásadně jiný úhel pohledu oproti jiným knihám. Ty byly v zásadě o dokonalosti, výkonu, jak to mít zkrátka perfektně zorganizované a funkční. Líbí se mi oproti tomu Míši laskavý “léčivý“ přístup. V první řadě není dokonale uklizená domácnost, ale vy, to v jakém jste zrovna životním období, kolik máte energie, co je pro vás funkční a potřebné. Zkrátka ukazuje možnosti, jak si vytřídit a zorganizovat domácnost, ale neříká, že to musíte brát radikálně, rychle a že je jedna jediná možná cesta, aby to fungovalo. To si myslím, že pro mě byl dosud kámen úrazu, jsem totiž přesně ve fázi, že bych domácnost chtěla řešit, ale nemám na to energii a navíc jsem přirozeně puntičkář. A v takovém případě, lepší nejdřív dočerpat sebe a pak pomalu a laskavě k sobě, se pustit do okolního prostředí a dělat to tak nějak pocitově. Co se mi na knize líbí moc je propojení velmi materiálního tématu jako je úklid a organizace se spirituálním přesahem. To je další přidaná hodnota této knihy oproti záplavě další. Autorka ukazuje, jak je možné energeticky očistit domácnost, vysvětluje proč a nabízí různé rituály jako inspiraci. Přiznám se, že ačkoliv mám ke spirituálním tématům blízko, rituály jsou pro mě pořád trošku ze šuplíčku „tohle je divný a trapný“. I tak jsem se ale pustila do očisty solí a do úvodního otevíracího rituálu. Ačkoliv u té soli jsem si přišla trošku fakt jako „blbeček“, když jsem ji nosila po celém bytě, samotný následný očistný rituál mi pak byl - k mému překvapení – velmi příjemný. Kniha je rozdělena do pěti provázaných a na sebe navazujících částí. I z toho důvodu se občas informace trochu opakují, protože některá témata se prolínají. Začínáme s otvíráním se – energetickou očistou domácnosti, přípravou vize domova, naladění se na svůj domov. Následuje část věnovaná třídění aneb jak třídit, aby to byla úleva a ne další tlak na výkon. Máte vytříděno? Fajn, přichází čas na organizaci, ale opět jednoduše a funkčně bez snahy o dokonalost. A v posledních částech už jen udržujeme domácnost tak, aby nový systém byl životaschopný a tvoříme domov. Autorka se v knize dotýká všech souvisejících témat jako je ekologie, udržitelnost, ale třeba i pro někoho překvapivě rodová linie. A pokud máte děti, věnuje se dost i tématu, jak tohle všechno (snaha o lehčí a udržovaný domov) skloubit s malými tvory, kteří by si nejradši pokaždé z obchodu přinesli všechny hračky, které se samozřejmě do pěti minut od probuzení válí všude po podlaze. Cestou je opět laskavost a ohled na aktuální situaci domácnosti (a vaší energie). Musím říct, že za mě je tohle zatím nejlepší (= nejkomplexnější) úklidová kniha, kterou jsem dosud četla. A ačkoliv mám zatím vlastně celý úklid podle Míšiných postupů před sebou, věřím, že tohle je ten správný přístup, který mě konečně vymotá ze začarovaného kolečka, v kterém se už roky motám.