Recenze na knihu
Píseň o čápu a velbloudovi Anjet Daanje

Jedenáct kapitol, jedenáct různých příběhů, jedenáct různých postav. Začínáme v devatenáctém století, dostaneme se až do současnosti. A co mají tyto povídky společného? Elizu a Millicent. Sestry, které jsou zahaleny do tajemna, ale mnoha lidem se připletou do cesty. Jejich příběh našel inspiraci u sester Brontëových. Když jsem vzala knihu do rukou, bylo mi jasné, že držím literární skvost. Bylo to těžké a bolavé čtení, ale zároveň tak krásné! Tato kniha je opravdu velká, a to ve všech ohledech, nejen svými rozměry. První řádky jsem četla s respektem, říkala jsem si, že to bude zvláštní čtení, ale stačilo pár stránek a já se nechala vyprávěním strhnout. Bylo to napínavé, překvapivé, nečekané. Temné a tajemné, místy až hororové. Všechno tam pasovalo, vše tam mělo být. V textu není přímá řeč, ale je to jen dobře, ona by ten text naprosto rušila. Střídají se tu dopisy, deníky, životopisné knihy a pak samotné povídky o jedenácti různých lidech. To vše dohromady tvoří až detektivní pátrání o tom, jak žily sestry Eliza a Millicent. Místy jsem měla pocit, jako bych četla skutečný příběh, měla jsem nutkání si vyhledávat další informace, tak moc mi to přišlo uvěřitelné a reálné. Společné téma všech povídek je Smrt. Nečekejte tak žádné lehké čtení, místy vás bude mrazit, jindy si i pobrečíte, na někoho to může být až hodně naturalistické. Ale jako celek to bylo prostě krásné. Postupně odhalíte i další společná témata jednotlivých povídek, a že jich není málo. Chce to číst pozorně, ať vám nic neuteče, žádné jméno, žádná podobnost, neboť vše je tady provázané i v těch nejmenších detailech. Je znát, jakou si s tím dala autorka práci, vše je skvěle promyšlené a propracované. Ač nevím mnoho o životě sester Brontëových, kterými je tato kniha inspirována, vůbec jsem se tím nenechala rozhodit. Prostě jsem je vypustila, nehledala žádnou podobnost a užívala si příběh takový, jaký ho autorka připravila. S celou knihou, s každým příběhem, jsem doslova žila. Každou chvíli jsem kolem sebe viděla věci a situace z knihy, byla jsem jí naprosto polapená a myslím, že s ní ještě chvíli budu žít a jen tak jí od sebe nepustím.