Recenze na knihu
Dračí oči – Černý jezdec Kristina Hlaváčková

Druhý díl se mi líbil o něco méně než ten první, čekala jsem od toho něco víc. Štve mě že to má také strašně dlouhé kapitoly , tyhle knížky se mi čtou vždy hrozně pomalu

Děj knihy začíná přesně tam, kde první díl skončil, takže příběh hezky navazuje. Začátek knihy je maličko pomalejší a týká se hlavně toho, jak se mladá princezna Elena sžívá se staronovým prostředím. Na scéně se objevuje i pár nových postav, které skvěle doplňují ty už známé. Hodně mě baví pošťuchování hlavní hrdinky s jejím novým učitelem. Trošku jsem tipovala, že by tam mohlo dojít i k rozvoji nějaké výraznější romantické linky, ale zatím se tak nekoná. Jemné náznaky se sice objevují, ale zatím nic velkého. Za mě to ale není vůbec na škodu. Možná právě naopak. Elena už sice není malé dítě a na začátku byl vidět určitý posun, ale v druhé polovině knihy zase trošku sklouzla k chování, které mi zcela nesedělo. Bohužel pro mě občas nebyly úplně přehledné přechody mezi některými scénami. Působilo to mírně zmatečně a chvilku mi trvalo, než jsem se znovu zorientovala. Co ovšem oceňuji, je zpracování světa. S tím si autorka dala opravdu mnoho práce a vytvořila zajímavý svět, plný různých magických bytostí. Za mě je plus i to, že magie má určitá pravidla a po jejím používání se dostaví určité následky. Nemám v knihách ráda, když se v podstatě může stát cokoliv, aniž by to hrdinu nějak ovlivnilo. Konec byl poměrně rychlý a chaotický a stejně jako většina postav ani já si nejsem jistá, co přesně se stalo. Jsem tedy docela zvědavá na třetí díl a na to, jak autorka naváže a jakým směrem se bude děj dále ubírat. Přestože mám pár výtek, tak jako celek mě kniha bavila a čtení jsem si užila.

Stejně jako u prvního dílu, střídání pohledů přetrvává bez jakéhokoli náznaku. Tentokrát je však téměř nemožné poznat kdo to sakra mluví. Ženskou hlavní hrdinku máme naštěstí jen jednu, ale když se pohled přepne do mužského POV, autorka nám neřekne ani jméno. Kapitoly se také moc nezkrátily. Ale příběh už se nemotá jen kolem učení a je tedy mnohem zajímavější. Hlavní hrdince je 15 a působí více uvěřitelně a chytře. Napínavé scény budují atmosféru, které četla jsem se zatajeným dechem a vtipy, kterých je v knize požehnaně, nepůsobí trapně. Jediná škoda, že některé zápletky lze předvídat... Inspirace Hobbitem a Pánem prstenů zůstává stejná.

,,Doslechla jsem se o proroctví, které říká, že se národy Západu spojí proti společnému nepříteli. Vypráví se, že centrum odporu bude právě v Dakaru, že o vítězství rozhodne jedna jediná dívka. Věřím, že tou dívkou je tvoje sestra.“ Princezna Elena se po osmi letech, které strávila výukou u elfů, vrací domů. Dnes má svou vlastní družinu a za přítele dokonce i mocného draka Charlika. Ačkoli na začátku vše vypadá idylicky, krátké období klidu se blíží ke konci. Hranice totiž začnou napadat armády skřetů, trollů, vrků a také Černých – krvežíznivých létajících ještěrů. Válka je na spadnutí a Elena jako vždy nehodlá jen sedět v bezpečí na hradě. Kolotoč nebezpečí, intrik, zrad, pradávných tajemství i hledání nových spojenectví právě začíná. Druhý díl série Dračí oči přináší akční jízdu plnou velkých zvratů. Příběh se již netočí jen kolem výuky magie a představování světa. Zaměřuje se hlavně na intriky, bitvy, politiku a také první lásky. Eleně je již patnáct let a přesně na tento věk se chová. Vzpomínám si, že v prvním díle jsem autorce vyčítala Elenino chování, ve kterém jsem neviděla tu malou osmiletou holčičku. Jako teenager je ale hlavní hrdinka popsána na výbornou. Oceňuji, že se autorka nebojí velkých zvratů. Některé čekáte, ale jiné pro vás budou překvapivé a zasáhnou i vaše srdce. Líbí se mi i skvěle popsaná magie, magické bitvy i občasné drsnější scény. Také vzájemná interakce a chemie mezi Elenou a její gardou je popsána dokonale. Nad jejich dialogy mi hrál na tváři úsměv od ucha k uchu. Co bych vytkla, je příliš zdlouhavý začátek, který ve srovnání s dalším vývojem působí až pohádkově. Navíc jsem se mnohdy obtížně orientovala v ději a postavách. Jelikož jsem první díl četla v květnu, uvítala bych na začátku či konci knihy drobné shrnutí předchozího děje nebo aspoň seznam postav pro připomenutí. Některé kapitoly jsou navíc vyprávěny z různých úhlů pohledu a za mě se tak na jednu věc zbytečně díváme více očima. Tím se plynutí děje brzdí. Rozhodně tu je od prvního dílu vidět neskutečný pokrok. Autorka se vyvíjí každou stránkou, kterou napíše, a mě baví tento posun sledovat. Věřím, že si ze třetího dílu sednu na prdel. Hodnotím ⭐⭐⭐⭐/5