Recenze na knihu
Každý má svou duhu Libor Kotačka

Podepisuji výše uvedené komentáře a přidávám další aspekt – ergonomii. Je znát, že nejen nad textem, ale i nad podobou vydání někdo přemýšlel: formát knihy se opravdu skvěle drží, hmotnost při držení v ruce neunavuje ani při delším čtení, vazba se nerozpadá ani po x-tém přečtení a neustálém přenášení.

Spoustě lidem duha evokuje štěstí. Štěstí, které hledáme, na chvíli ho máme, pak se rozplyne a někdy se zase objeví. Tak, jak to v životě chodí. Není tomu jinak ani u protagonistů této knihy. Životní štěstí, ovlivněné dobou, v níž se příběh odehrává, si najde každý z nich – každý po svém. Někdy je třeba se vyrovnat i s nepřízní osudu, za kterou si někdy můžeme, jindy ne. Myslím si, že se v knize spousta lidí pozná. Je to hořko-komický příběh mapující osudy několika postav v malém městě. Kniha se mi líbila pro originální styl psaní, čtivý příběh, který mě místy rozesmál i propojení myšlenek. A jak to sám autor myslel s duhou? To si přečtěte sami.

Zajímavá kniha, trochu složitá dějem, trochu složitá stylem, poznáte v ní všechny a nikoho. Jde poznat, že autor je duší a povoláním vědec, protože jednotlivé kapitoly ve vás zanechají dílčí dojmy, aby v závěru s věděckou přesností splynuly v nezapomenutelný celek. Není to oddychovka k vodě, i když pro náročnějšího čtenáře by mohla být, lehce hrabalovské, lehce jiné. Doporučuji.

Kronika dobrých rodáků z malého města, kteří hledají své perličky na dně. Volnější tempo vyprávění, dobře odrážející dobu, ve které se většina knihy odehrává, oživují historky, které by se rozhodně neztratily ani v Hrabalových knihách. A na závěr, “pod titulky”, se ještě překvapivě uzavře jeden z příběhů.

Milé čtení, plné veselých příhod s trochou tragických prvků dokreslujících dobu. Autora nutno pochválit za skvěle zpracované vypravěčské pojetí, vtipné obraty a hlášky a za neuvěřitelnou paměť, která v člověku rozvibruje vzpomínky a pocity z té doby, jako by to bylo včera. Příkladem třeba nedostatek angličáků (u mě jako dívky to byly mončičáci), míchání krve na zabijačce nebo sekretář u babičky, se zadní zrcadlovou stěnou, plný broušených skleniček, rumu a vaječného koňaku. Příběh má hezkou pointu a vykresluje osud několika lidí z maloměsta na Vysočině poblíž Devíti křížů. Nechybí v něm ani zápletky včetně zapletené love story. Za mě autore pokračujte dál s příběhem z lepší nebo horší doby…toť otázka.