Recenze na knihu
Eliška Táňa Keleová-Vasilková

„Moje milá," zašeptám a zmlknu, emoce mě převálcovaly. Chtěla bych jí, co budu živa, takhle říkat a držet ji za ruku. Tolik bych to chtěla! Po tváři se mi rozkutálejí slzy, vytvářejí pramínky mého žalu. „Miluju tě, holčičko. Mám tě tak ráda! A vždycky jsem měla." Otevře oči... zatajím dech. „Moje milá," vysoukám ze sebe rozechvěle a cítím, jak mi jemňounce stiskla dlaň. Je to spíš, jako by mi na ní přistál motýl, slaboučké, téměř nezachytitelné, ale já to cítila. „Moje milá," opakuju přes slzy. „Eliška," vydechne. „Moje." Paní Eliška už několikátý rok tráví v domově pro seniory. Věk a zdravotní stav jí upoutal na invalidní vozík a není již schopna se o sebe postarat. A nezbyl jí v životě nikdo, kdo by si ji vzal k sobě. V domově se přátelí s velmi milou sestřičkou, které vypráví svůj životní příběh od dětství během druhé světové války až po stáří, plný ztrát, bolesti a nedorozumění. Na sklonku života se zatrpklé Elišce navrací do srdce radost a vrací se k ní lidé, o které si myslela, že nadobro přišla. A stejně tak o některé blízké opět přichází. A to je život. Jedni se rodí, jiní umírají. Knížka se mi četla sama. Od prvních stránek jsem byla představami v příběhu. S Eliškou jsem byla na pokoji v domově, viděla jsem jí, jak na vozíčku kouká z okna do zahrady, přikrytá kostkovanou dekou. Jak s Norikou a Gábinou hrají ve společenské místnosti karty.. Společně s ní a Jankem jsem se schovávala v krytu ve sklepě, když začaly houkat sirény, trpěla s nimi hlady a zimou, samotou... Prožívala s ní její první zamilovanost, první ponížení, zklamání. Odžily jsme spolu i posledních pár let v bílém domku na samotě, s fenkou Elzou. Pod rukama mi proběhl celý její život bez příkras, tak surový a přitom tak inspirativní... Autorka mě perfektně vtáhla do děje a teď musím na Elišku stále myslet... Na ní a na zbytek její rodiny. Na Hanku a malou Elišku... Příběh plný bolesti a lásky, který se mi nesmazatelně vepsal pod kůži. Není to můj obvyklý žánr a o to víc jsem vděčná, že se ke mě Eliška dostala. Mělo to tak být. ⭐⭐⭐⭐⭐ (a to i přes poměrně časté překlepy).

Hlavní hrdinku Elišku tu poznáváme od jejího dětství až do úctyhodného věku. Osud ji do vínku nadělil spoustu bolesti, ale ona se vždy dokázala postavit a jít dál. Je to kniha o odvaze a touze, o překonávání překážek a o umění odpouštět. Toto je moje druhé setkání s autorkou. To první nedopadlo úplně nejlépe, ale rozhodla jsem se, že jí dám ještě šanci. Navíc kniha Eliška je přesně taková, jaké mám ráda. Částečně se odehrává i v období druhé světové války, jsou tu nelehké lidské osudy a takové knihy často vyhledávám. A jak druhá šance dopadla? Vcelku dobře. Ze začátku mi trvalo si zvyknout na autorčin styl. Je tu docela časté přeskakování z minulosti do současnosti. Ale čím dále jsem se v knize dostávala, tím více si mě získávala. Příběh mě postupně zcela pohltil a pak už jsem se ani nějaké té slzičce neubránila. Je tu skvěle ukázáno stáří. Jak se člověk cítí, když už je mu víc jak osmdesát. Jaký je jeho pohled na svět, ten současný i ten, co prožil. Myslím, že právě u těchto kapitol se člověk zamyslí, třeba nad sebou, jak bude jednou svůj život hodnotit anebo i nad někým ze svých blízkých a uvědomí si, jaký má k nim vztah a zda by ho třeba neměl změnit. Život paní Elišky je jedna velká bolest. Tolik bolesti, až jsem si při čtení říkala, jestli tohle všechno může jeden člověk ustát. Měla jsem pocit, že už toho je v jednom příběhu až moc, ale uvědomila jsem si, že tohle se prostě děje a někomu hází osud klacky pod nohy po celý život. Opravdu smutné a dojemné čtení, které vás donutí vážit si svého života. Knížka je nádherná i graficky, rozhodně mě zaujala na první pohled svou obálkou. Bohužel, uvnitř už mnohdy ta krása chybí. Je tu tolik chyb a překlepů, že mi to až kazilo dojem ze čtení, a to mě opravdu mrzí, protože jinak je to kniha, která si rozhodně zaslouží vaši pozornost.

Překrásná, citlivě napsaná kniha, kterou jsem doslova "zhltla". Velmi dojemné části, u kterých jsem slzela. Knihu jsem si opravdu vychutnala! Úžasný příběh, který mohu doporučit všem! Nejlepší kniha, kterou spisovatelka napsala...Obal knihy také velmi povedený. Prostě...TO SE TÁNĚ POVEDLO MOC

Nádherná kniha,asi nejlepší co spisovatelka napsala.Hodně jsem si u ní poplakala.Je smutná, ale takový je život. Určitě doporučuji

opravdu přečtena jedním dechem <3