Recenze na knihu
Utonulý kraj Emily Lloyd-Jonesová

Tato kniha, tak trochu druhý díl, který spadá do světa autorky, se kterým nás seznámila v knize Kostischrany, doporučuji přečíst podle data vydání. Zde v této knize jste napjati od první čtvrtiny jak to dopadne. Ke konci Vás dostane co se tam vlastně děje. Poté Vás trknou podobné věci zjistíte, že už předpokládáte co bude následovat. Ale pozor, autorka na poslední stránkách Vás hodí zpět tam kde jste už jednou byli. To mě nejvíce nalákalo jít si koupit třetí díl a očekávat co se stane tam a kam mě to zavede. Tady mi nevadil, ani ten zkrácený závěr, zde se to i hodilo. Pro fajnšmekry, kniha mi přijde poutavě napsaná, dává smysl a diváka pohltí eo poslední strany.

Tahle knížka je skvělá! Jedna se o YA fantasy, kterým se prolíná velšský folklór a na konci knihy dokonce objevíte dvoustránku velšské výslovnosti, což se velmi hodí, ale občas jsem si to stejně četla po svém! Líbil se mi pomalejší rozjezd, který pěkně všechno vysvětluje, tak i drobné pomrkávání a propletení se světem Kostischrán. Postavy jsou zajímavé a rozmanité, každá má svůj motiv a autorka s nimi dokáže skvěle pracovat. Na konci mi pak málem i slzička ukápla. Autorka mě znovu dostala, protože twist jsem absolutně neodhalila, a tak jsem byla patřičně v šoku! Zároveň se mi líbí, jak do svých knížek nenápadně vnáší náměty k zamyšlení - tímto příběhem hodně rezonovala myšlenka oběti jednoho oproti záchraně mnohých. Doufám, že nás brzy autorka potěší další knížkou, její styl psaní je totiž kouzelný, originální a jedinečný. P.S. V Kostischránách jsme milovali kozu, tady zase corgiho!

Krásný příběh, kterému nechybí originalita.

Kniha se četla dobře.