Recenze na knihu
Prameny Vltavy Petra Klabouchová

V malé pohraniční vesničce se jedné noci najde umrzlé tělo mladé dívky, která je oblečena v židovském mundúru. Událost je velké sousto pro kriminalisty, bulvár lační po informacích a v malé vesničce začínají ožívat vzpomínky. Detektivní příběh se odehrává v místech, kde se nacházel utajovaný koncentrační tábor Pramen Vltavy. Když jsem přečetla autorčinu knihu U severní zdi, bylo mi jasné, že potřebuji i další její knihy. Opět jsem stejně nadšená. Zapomenuté historické události, nebo spíše utajované, odhaluje pomoci skvěle promyšleného detektivního příběhu. Dohromady je to fascinující, napínavé, ale i kruté a nepředstavitelné. V knize je skvěle vykreslena atmosféra, která vás okamžitě vtáhne do příběhu, bude Vám zima, smutno, pocítíte lítost, možná i strach. Střídají se tu vypravěči i doba. Ze začátku to může připadat jako chaotické a nahodilé, ale autorka přesně dávkuje to, co čtenář právě potřebuje vědět. Kapitoly končí tak, že prostě musíte číst dál. A postupně si dáte do hromady jednotlivé střípky, vše do sebe skvěle zapadne a ač si myslíte, že přeci víte, jak to bude, tak vás autorka může překvapit. Ráda bych si knihu v budoucnu přečetla znovu, tím, že již vím, co se tam bude odehrávat, odhalím určitě ještě drobnosti a indicie, které jsem teď přehlédla. Musím zmínit i autorčin styl, který mě moc baví, to, jak používá věty, přirovnání, slova. Ač je to smutné a kruté téma, tak si čtení opravdu užívám. Rozhodně si doplním do knihovničky i další autorčiny knihy a těším se na každou z nich.

Ufff, jsou knihy, které vám vezmou dech. Jak o nich psát? Přesně takovou knihou je i román s názvem „Prameny Vltavy“, kterou v roce 2021 vydalo nakladatelství Host. Román čtenáři naservíruje nejen perfektní detektivní zápletku, ale dodá i netušená historická fakta jednoho z nejhezčích krajů naší země. Petra Klabouchová je pro mne jednoznačně objevem roku. Její tvorbě jsem absolutně propadla. Styl autorčina psaní je vytříbený, používá trefná přirovnání. A ač je jí některými vytýkáno, že píše o tématech jen z vlastního pohledu, tak já osobně na tom nevidím vůbec nic špatného, právě naopak. Konečně autorka, co se nebojí uchopit ožehavá politická témata a podat je ve formě, která není zrovna konvenční.

Povedla se, napínavé čtení a závěr úplně nečekaný.

Ubírám hvězdu za ten konec, který opravdu "neseděl" a působil jak zjevení. Stejně tak vůbec do příběhu nepasoval mediálně propíraný příběh vraždy v Egyptě. Jinak palec nahoru autorce za temný až děsivý popis válečné a poválečné historie Šumavy, kde traumata nikdy nespí a nezmizí (souhlasím i s popisem lokalit, protože to odpovídá - mohou soudit, neboť jsem v jednom zmíněném městě žila - autorka si opravdu nebrala servítky). Na knize bych ocenila hlavně děsuplný popis síly médií, chování lidí posedlých duševní nemocí i to, jak tehdejší režim dokázal využít lidí a jejich slabostí.

Asi nebyl správný čas , já bohužel nedocetla . Nešlo to ... Ale kniha U severní zdi byla výborná . Možná dám pramenům někdy v budoucnu další šanci, ale teď to byla špatná volba

Skvělé čtení, kniha se mi četla dobře a měla nečekaný závěr.

Tedy... tohle se mi moc líbilo! Začíná to jako každá detektivka: najde se mrtvola... Jenže jsme na Šumavě, mrtvou je mladičká dívenka školního věku a je oblečena v pruhovaném oděvu s židovskou hvězdou (stejném, jako nosívali vězni židovského původu v koncentračních táborech). Autorka pozvolna rozehrává napínavý děj plný zvratů a překvapení, který je poznamenán a prolnut událostmi (převážně tragickými a záhadnými) z historie i současnosti... Doslova mě to donutilo sednout si několikrát k internetu a jisté věci si vyhledat. Místa i obce a města v knize zmíněna dobře znám, buď z našich toulek po Šumavě nebo proto, že v nich mám i přátele, bývalé spolužáky ze střední školy a dokonce i příbuzné... O to více to ve mně během četby vše rezonovalo... Tím, že to tam všude člověk zná, mohla moje fantazie a mysl pracovat naplno! Povedlo se mi uhodnout pouze pár "paběrků" - rozuzlení mě nakonec doslova vzalo dech, tak skvěle propracovaný konec už jsem dlouho nečetla a navíc: vše srozumitelné, logicky a bez uspěchání vysvětlené... Nedávno jsem dočetla (se stejným nadšením) autorčinu knihu Ignis fatuus a čeká tu na mne další její kniha: U severní zdi. Tak už se těším, protože pokud bude psána stejným stylem, bude to opět skvělý zážitek!

Detektivní romány čtu jen výjimečně, ale po autorčině nové knize jsem se rozhodl sáhnout i po její starší tvorbě. A upřímně? Jediné, co mě napadá, je jednoduché WOW. Skvělý příběh, výborná atmosféra – rozhodně to stálo za to! Ta atmosféra celého románu v šumavských reáliích je prostě ohromná.

Můžu jen a jen doporučit .... velmi podařená knížka a už se těším na další knížky od této spisovatelky .

Prameny Vltavy se odehrávají (překvapivě) na Šumavě a spojují současnost s minulostí, i když dej je současný. Příběh začne nalezením mrtvé dívky, která má na sobě velice specifický oděv s židovskou hvězdou. Případ začne vyšetřovat místní postarší vyšetřovatelem. Samozřejmě se o tento případ začnou zajímat média, která rozpoutají hon na vraha. Dozvídáme se tady i o vojenském zajateckém táboře Prameny Vltavy, o jehož existenci jsem vůbec nevěděla. S ním souvisí i odkrývání starých křivd a nebezpečných témat v pohraničí. Současně s případem se vyšetřuje i čin, který spáchal vyšetřovatel několik měsíců po nálezu zmrzlé dívky. Kapitoly se střídají, občas jsem se trochu ztratila, ale to proto, že mě během čtení přepadla menší čtenářská krize a na chvíli jsem přestala číst. Musím říct, že dej se mi chvilku táhl, ALE ten závěr se autorce hodně povedl a totálně mě dostal! Poslední část knihy jsem přečetla během dopoledne.

Líbilo se mi. Devadesátky v příhraničí vykresleny dokonale a k tomu perfektně vystavěný příběh.

Moje druhá kniha autorky. S touto spisovatelkou mám jeden problém: neumí mě pohltit. Čtu jenom proto, abych dočetla. Kniha byla jeden velký zmatek. Nenašla jsem v ní jedinou sympatickou postavu. Konec byl totálně překombinovaný. Některé věci nelogické. Co mě ale rozhodilo nejvíc, byl odkaz na Kramného. Co to bylo? Z knihy mám jeden pocit: Šumava je ponuré, tragické a chudé místo, kam fakt nechcete. Což samozřejmě není pravda. Být jejím obyvatelem, jsem naštvaná.

Strhující příběh, naprosto mě pohltil. Z hlavy ho hned tak nedostanu. Kdybych mohla dát 10 hvězdiček, neváhala bych.

Až do konce čtenář neví úplnou pravdu příběhu a tápe ..Doporučuji