Recenze na knihu
Chapadla Černé hvězdy Tereza Kadečková

Příběh z postapokalyptického světa, který se může stát. (I když za to budeme spíše moci my než nějaká hvězda.) Začínáme hned pěkně pod vodou a právě tím mě autorka dostala od první stránky. Její vykreslení světa je dokonalé a já se opravdu cítila, jako bych byla pod hladinou s hlavní hrdinkou. Příběh mě hned zaujal a čím víc jsem poznávala svět, který autorka vymyslela, tím víc jsem byla nadšená. Je to mix fantasy a sci-fi bych asi řekla. Možnost vyvíjet se pomocí symbiontů, rozdělená společnost, členové rodiny na opačných stranách barikády? Ano, přesně to byl ten mix, díky kterému jsem knihu přečetla za pár dní. Není to moje první kniha od této spisovatelky, ale za mě je zatím její nejlepší! Nebýt na obálce české jméno, věřila bych, že se jedná o zahraničního autora. Pokud máte chuť na drsné dobrodružství v opravdu nových a netradičních kulisách, které vás budou bavit, mohu jen doporučit.

Skvělý příběh! Svět byl opravdu zajímavý a hlavní hrdinka mě bavila. Líbí se mi, jak autorka dokáže všechno propojit a vytvořit něco tak zajímavého.

U této autorky mám vždy smíšená očekávání, protože její fantazie opravdu nezná hranic. Zatím se jí ale pokaždé podařilo, aby příběh byl uvěřitelný, napínavý a nepředvídatelný, a tato kniha není výjimkou. Sesterské drama v pro mě velmi zajímavém post-apokalyptickém světě.

Začátkem roku vyšla tato skvělá fantasy, sci-fi kniha od mé dávné kamarádky, která se také stala mou lektorkou tvůrčího psaní a já ji zbožňuji Terka píše fantasy knihy, ale jak sama říká, divné fantasy knihy Na svém kontě má už několik knížek, v osobním životě je učitelkou angličtiny na základní škole a děti ji mají moc rádi. Já se nedivím, když nás učí v kurzech, je naprosto skvělá! Od malička miluji mořské víly a mořský svět, mimozemšťany a androidy, a Terezka mi tohle vše v této knize dala. Kromě mimozemšťanů. I když… Ocitáme se ve světě, který je jakžtakž rozdělen na dvě části. Podmořský svět a svět na souši, které už moc nezbylo. Vybrali byste si žít v moři, kde si lidé nechávají do těla vložit symbionty, kteří je změní v ryby, chobotnice, mořské panny a další mořské tvory? Nebo byste se přidali k robotstvu a stali se androidem, či byste se na souši přidali k druhé straně a prováděli výzkumy? Každá strana má pro a proti, je jen na vás, co si zvolíte. Mně osobně se líbili androidi a život pod vodou, avšak to by bylo dosti náročné. Ale co není, že? Příběh byl vyprávěn z pohledu více osob. Převážně dvou sester dvojčat. Dvojčata obecně mě vždy zajímala a fascinovala jejich spojením atd. Tady však máme pravý opak. Každé dvojče bylo úplně jiné a zároveň stále stejné. Dívky měly rozdílné názory ohledně života, který si zvolily, jiné pohled na postapokalyptický svět, v němž jsou nuceni žít, na rodinu a přátele… Byla to moje první knížka od Terky Kadečkové a jsem nadšená a spokojená. Myslím, že Terezka má svůj opravdu osobitý styl psaní. Kniha se četla velice svižně a nikde mě nenudila. Hltala jsem každé slovo. Terko, přečtu si další svoje knížky a už se těším! Najdete mě na: IG: @terischmetti_books http://instagram.com/terischmetti_books Blog: http://blumensprache.hikaru.cz/

Je zajímavé, že vlastně až po pár odstavcích se dozvídáme kdo vlastně Aphelion je. Jedná se totiž o dívku, která má žábry a šupiny, jako ryba. Velmi mě zaujalo, že i když je zvláštní tak do moře chodí ve speciálně upraveném oblečení. Aphelion je sběračka, takže jí lidé platí za to, aby našla v potopené oblasti hlavně různé dokumenty a dala svůj život kultu. Dále se dozvídáme o její sestře - dvojčeti Perihelion. Ta, aby v novém světě kdy je skoro vše zatopeno našla práci, začne pracovat pro společnost, která člověka se symbiontem považuje za rybu nebo něco jiného co žije v moři a ne za člověka. Bohužel nový svět to vidí jinak. Jakmile má člověk v sobě symbionta je hned považovaný za rybu a to opravdu nemusí být celý proměněný. Symbiont, totiž časem přebírá na svým hostitelem vládu a záleží jen a pouze jak moc se mu hostitel podvolí. Perihelion se postupně v práci vypracovává na vyšší pozice a svoji sestru považuje pouze za rybu. Proč ji vlastně společnost přijala? Je to kvůli tomu, jak se tvrdě učila a studovala a nebo v tom je něco jiného? Obě jsou rozdílné, ale hlavně si obě myslí, že rodiče dávali více pozornosti té druhé. V knize je i hodně dávána pozornost přátelství. Jak toto celé může dopadnout? Usmíří se sestry? Dokáží spolu znovu mluvit? Podaří se Aphelion odejít z kultu a být zase svobodná? Dokáže se Perihelion vzepřít rozkazům nadřízených? Pomohou jim přátelé? Nebo je stáhnou do větší hloubky? Kniha je napsaná takovým stylem, že chcete číst a číst, aby jste prostě věděli co se stalo a co bude dál. V knize se vracíme i do minulosti obou dívek. Tyto kapitoly se střídají s přítomností. Při čtení jsem cítila neskutečně moc emocí: zájem, pochopení obou dívek, smutek a hlavně jsem přemýšlela co bude dál a jak to celé dopadne. Chvíli mi trvalo než jsem se ve všem zorientovala: velká potopa, kult, společnost a robotstvo, které má v příběhu velmi důležitou úlohu. Konec a posledních pár stran mě neskutečně dostal do kolen.

Po třech přečtených knihách od této autorky jsem si myslela, že už mě ničím nepřekvapí. Tedy, ona má pokaždé originální svět, ale už jsem byla najetá na její vlnu. Tahle kniha mě ale vzala a vyplivla o pěkný kus dál. Zjišťuju, že post-apo mě baví čím dál víc, a element všudypřítomné vody a jejích hlubin, kam se smrtelník normálně nedostane, mě tady úplně dostal. A hlavní zápletka, která je sice prostá, ale vůbec ne jednoduchá, mě držela v pozoru až do samého konce, který autorce asi hodně dlouho neodpustím – ale byl dokonalý!

Samá voda, všude je samá voda. Svět se změnil. Pevnina už není hlavním místem života. Tu přebral po potopě světa oceán. Většina přeživší populace lidské rasy žije na Lodích svobody nebo na malé ploše, pracně vysušené pevniny, s názvem Jericho. V tomto městě žijí i dvojčata Aphelion a Perihelion. Zatímco první z nich se přidá k sektě s názvem Kult Černé hvězdy, která údajně za potopou světa stála, nechá si do těla vpravit symbionta a začne se měnit v rybu, aby mohla žít pod vodou, druhá se přidá ke společnosti Nekonečno. Ta tyto lidské ryby loví a podrobuje výzkumu. Následně vytváří vlastní hybridy lidí a ryb. Celý příběh navíc ještě obzvláštní skupina androidů. Je silnější sesterská láska nebo touha po uznání a moci? Takhle to možná zní jako hodně velká šílenost. Ale světě div se, fungovalo to naprosto skvěle. Postapokalyptický svět s neotřelou zápletkou. Kam Chapadla Černé hvězdy zařadit? Za mne to rozhodně není typické fantasy. Obsahuje i hodně prvků cyber punku a sci-fi. Rozhodně má hlubší přesah a řeší i mnoho morálních dilemat. Sestry Aphelion a Perihelion spolu nemají pěkný vztah. Jedna na druhou žárlí, myslí si, že rodiče měli radši tu druhou, že jen jedna z nich se musela neustále té druhé přizpůsobovat. Ve skutečnosti to tak ale často nebylo. Když se tedy v dospělosti jejich cesty rozdělí, ani jedna si z toho nic nedělá. Kniha má skvělou dynamiku. Neustále mění pohled z Afi na Peri a obráceně. A my si tak musíme vybrat, na čí straně stojíme. Já tedy sympatizovala více s Peri. Nicméně tyto rychle se měnící pohledy nám odkryly minulost obou hlavních hrdinek. A já si tak nakonec zamilovala i Afi. Při čtení se rozhodne nemáte čas nudit. Autorka se s příběhem nepárala. Zabila mi hned několik oblíbených postav, které jsem náležitě obrečela. Fakt děkuji. Konec byl nečekaný a wow, tohle chtělo sakra koule udělat. Zůstala jsem s otevřenou pusou dokořán koukat na prázdnou stránku. Smekám před autorčinou fantasií, o které mne přesvědčila již potřetí. Takto naprosto originální příběhy vtěsnat na tak málo stránek, to umí snad jen ona.

Předně mě uchvátil ten svět, který autorka vybudovala. Obě sestry jsou skvělé postavy a nevěděla jsem komu fandit a komu ne. Děj plný zvratů, překvapení a pro mě místy i hlubokých myšlenek. Obdivuju tu fantazii, kterou autorka má a jak to vše skrz stránky dokáže předat.