Recenze na knihu
Ty moje skvostné zvířátko Marieke Lucas Rijneveld

Kniha nás zavede do odlehlé holandské vesnice, kde má místní veterinář oči jen pro čtrnáctiletou dceru jednoho z farmářů. Nikdo netuší, co mají všechno společného, ale jejich vztah přeroste v něco nebezpečného, z čehož nikdo nevyvázne bez úhony. Autorova předchozí kniha, S večerem přichází tíseň, byla dechberoucí. Bylo to jak skvostné dílo, tak i něco brutálního až nechutného. Díky tomu jsem věděla, co mohu zhruba očekávat tentokrát a nespletla jsem se. I tentokrát to bylo skvělé čtení, které však nebylo jednoduché a bylo velmi bolavé. Celá kniha je monologem hlavního hrdiny, který vás na začátku pohltí a vypustí až na konci. I přesto, že to vypráví jedna postava, vidíte do hlavy i ostatním, poznáte různé souvislosti a jako celek to působí skvěle. Co od knihy očekávám, jsou emoce. Tady se mi jich dostalo opravdu nepřeberné množství. Byla jsem smutná, dojatá, šokovaná, někdy až zhnusená. Všechno do této knihy patřilo, mělo tam své místo a ač vás to kolikrát rvalo na kusy, chtěli jste vědět víc. Kromě hlavního tématu knihy – vztahu muže s dívkou, ještě dítětem – najdete v příběhu spoustu závažných témat. Autor je postupně odkrývá a nechává nás nahlédnout do tajemství, která rozhodně nečekáte. Kolikrát je něco závažného řečeno jen tak mimochodem, že by to mohlo nepozornému čtenáři i uniknout. Myslím si, že tuto knihu si přečtu v budoucnu znovu a objevím v ní další drobnosti, které mi tentokrát unikly. Jak je uvedeno v anotaci, jedná se o reinterpretaci Lolity. Já osobně Lolitu moc nemusím, kniha se mi nečetla dobře a docela jsem se s ní potrápila. Zato tento příběh je napsán skvěle a zcela vás pohltí. Je mi jasné, že knihy od Lucas Rijnevelda budu i v budoucnu vyhledávat. Ač píše o nepěkných věcech, někdy velice otevřeně až brutálně, jeho styl je skvostný a díky tomu si čtení maximálně užívám.