Recenze na knihu
Thérése Raquin Émile Zola

Opět krásný příběh z francouzského prostředí. Doporučuji!

Skvělá knížka. Četla jsem ji mnohokrát. A skoro neuvěřitelné, jak Zola dokázal skvěle vyložit Tereziny myšlenkové pochody. Doporučuji.

Náročné čtení, ale co čekat od Zoly. Jeho naturalismus v té době průkopnický, nyní poněkud zdlouhavý. Ač kniha má málo stran, klidně mohla být, bez opakujících se pasáží, zkrácená na novelu. Někdy až absurdní, za normalitou vykreslené obrazy, chování či myšlenky aktérů byla jistě v době napsání módní, mě však připadala až infantilní. Četl jsem ji jen kvůli zmínce v knize od Kinga a čtení mě spíš nebavilo.

“Nestěžuji si na přijetí; naopak, s potěšením konstatuji, že mí kolegové mají nervy citlivé jako slečinka. Je zcela jasné, že mé dílo patří mým soudcům a že se jim může hnusit, aniž mám právo protestovat. Stěžuji si však, že ani jeden z puritánských novinářů, rudnoucích při četbě Terezy Raquinové, román patrně nepochopil,” napsal Émile Zola v předmluvě k druhému vydání tohoto nadčasového románu. Přistihla jsem se, že stránky ubíhají a já je hltám se zatajeným dechem. Zola donutil čtenáře nahlédnout do temné stránky lidské duše. Vina, tělesnost, proměna citů, zapříčiněná spoluvinou na vraždě, neúprosně spějí ke špatnému konci. “Nevyhnutelně se nakonec musili nenávidět. Milovali se jako zvířata, hořce a vášnivě, celou svou krví; pak ve víru zločinu se láska změnila ve strach a v polibcích zakusili jakýsi fyzický hnus; nyní se bouřili a zlobili sžíráni utrpením, které jim vnutil sňatek a společný život.”