Recenze na knihu
Hlad bohů - Krvopřísežní II. John Gwynne

Nezklamala doporučuji

Heja! Moc tady neokouněj a radši chyť do ruky svůj seax nebo sekeru, obleč rychle svou válečnou brynju a připrav se na boj. Nepřítel tu bude cobydup. Jsme zpět v nehostinné krajině Vigrídu, kde legendy severské mytologie ožívají, kosti křupají mrazem a krev tuhne v žilách. To vše nejen ledovou zimou, která ve Vigrídu panuje, ale hlavně krvavými vřavami, které jsou všudypřítomné. ,,Myslela jsem si, že všechny ty příběhy, co jsem poslouchala jako malá, sloužily k tomu, aby mě postrašily. Ale ony byly pravdivé." Gwynne se s námi vůbec nemaže. Opět nás vrhá ihned do akce. Krev stříká na všechny strany a mrtvých také není zrovna pomálu. Řekla bych, že autor koketuje až s grim dark fantasy. Kromě pohledu našich třech známých hrdinů (Orky, Elvy a Varga) nám autor přidal ještě příběh z pohledu Bióra a Gudvara. Každý z těchto hrdinů bojuje za jinou stranu, a my tak máme možnost vžít se do situace každého z nich. Zdá se, že se každý žene jen za pomstou nebo slávou, ale ono to tak jednoduché není. Spíš bych řekla, že se každý snaží nalézt to, co v minulosti ztratil. Byla jsme moc potěšena tím, jak nám na začátku autor skvěle shrnul děj prvního dílu. Také seznam postav a seznam předmětů a pojmů nebyl vůbec k zahození. Často jsem se k těmto seznamům, aspoň na začátku, vracela. Postavy totiž mají většinou jména začínající na B nebo S. Na to, že autor svět sáhodlouze nepopisuje, ale ukrývá popis jeho fungování mezi akci, takže ho musíte hledat jako jehlu v kupce sena, už jsem si zvykla. A vlastně mě to i hrozně baví. Rozhodně je vidět i velký posun, co se týče charakteru postav. V prvním díle jsem tu propracovanost nějak neviděla. Přesto by se dalo ještě ledacos zlepšit. Věřím že ve třetím díle mi autor vytře zrak. Jelikož miluji postavy na více stranách barikády, jsem zvědavá, které z nich přežijí, a které autor obětuje. ,, Pravá odvaha je, když se člověk bojí, ale zůstane stát a tomu strachu se postaví, místo aby před ním utíkal. Pokud milujete severskou mytologii a příběhy hodné ság, určitě po této sérii sáhněte. Ocenit musím i úchvatný překlad.

nejlepsi kniha co jsem kdy četl, nemůžu se dočkat na třetí část Zuřivost Bohů

Svet Vigrídu opäť otvára svoje dvere. Starí bohovia sa prebúdzajú a smrteľníci sa musia rozhodnúť, na čiu stranu sa postavia. Čo na tom, že to môže znamenať ich vlastný koniec? Osud sa totiž píše krvou a mečom. ⚔️Druhý diel série Krvopřísežní nadväzuje presne tam, kde prvý skončil. Svet je stále krutý a nemilosrdný, rovnako ako aj jeho hrdinovia. Opäť som mala možnosť putovať s Orkou za záchranou jej syna a musím povedať, že svojej povesti severského Johna Wicka neostala nič dlžná. Rovnako skvelý bol aj Varg, ktorého prerod z otroka na vynikajúceho bojovníka, bol naozaj výnimočný. Elva, mladá bojovníčka túžiaca po sláve hrdinov z piesní, hľadá cestu ako splniť sľub, ktorý dala. A potom tu boli postavy, ktoré ponúkli pohľad z "druhej" strany, Gudvar – klasický zbabelec, a Bior, ktorého som po prvom diely chcela prebodnúť saexom, no teraz som si ho celkom obľúbila. ⚔️Autor sa znova opiera o severskú mytológiu, a to je cítiť v každom kúsku tohto zamrznutého pekla. A do toho všetkého bohovia už nie sú len mýtus. Mágia v tomto svete nie je krásna ani vznešená, je temná, surová a často prepojená s krvou, obeťami a bolesťou. ⚔️Rovnako ako v prvom diely, aj tu sú bojové scény písané s precíznosťou a dôrazom na detail. Opisy bojov sú také živé, že som mala pocit, že počujem rinčanie ocele, že som to ja kto v ruke drží sekeru, že po mojom čele stekajú kvapky potu zmiešané s krvou. Sekery dopadajú, mäso sa trhá, hlavy letia vzduchom… Každý boj som prežívala s postavami naplno, bojovala som za česť, pomstu a prežitie. ⚔️Ale...ku koncu knihy som už miestami cítila, že sa niektoré súboje začínajú opakovať. Ako keby som už raz tú istú bitku čítala. Opäť tu chýbalo niečo, čo by mi vyrazilo dych. ⚔️Hlad Bohov je presne to, čo sľubuje – krvavý, surový a neľútostný príbeh, v ktorom nie je miesto pre slabých. Brutálne boje, skvelo vystavaný svet, silné postavy a bohovia, ktorí čoraz viac zasahujú do deja. Táto kniha ma nesklamala – a ak milujete drsné fantasy, severské mýty a boj o prežitie, nesklame ani vás.

Od první stránky napínavé čtení od kterého se nedá odtrhnout. Už se nemohu dočkat dalšího dílu.

Doslova boží pokračování severské ságy.

Brutální "severská" sága se vrací v celé své velikosti! A hned to bere z ostra, protože po oživení dračí bohyně, následuje oživení vlčího boha. Takže hned od počátku knihy je zřejmé, že příběh bude protkaný potoky krve a že smrt bude přítomna takřka v každé kapitole. Druhá kniha sleduje naše původní tři hrdiny: Orka: opět moje nejoblíbenější postava. Pomsta a touha najít svého syna jí žene kupředu, a Orka za sebou nechává doslova hory mrtvých. V cestě za synem ji nic nezastaví. Varga: již plně smířený se svou vlčí krví, učí se, jak vlka v sobě krotit a jak ho naopak umět využít ve svůj prospěch. Zdokonaluje se v boji a stává se plnohodnotným členem Krvopřísežných. S Krvopřísežnými putuje nejen po celém Vigrídu, ale přepluje i moře do Iskidanu. Ani on ale nezapomíná na pomstu, která ho ke Krvopřísežným přivedla. Elva: není divu, že se svými ambicemi se po Agnarově smrti stává vůdkyní Lítých bijců. Ale ještě než se tak stane, oživí a zotročí Boha Ufriho. Její plány a hlavně krvavá přísaha ji nakonec zavedou zpět domů, kde se to neobejde bez krvavých jatek. K těmto třem se přidávají další dvě postavy. Bior: V předchozí knize zradí nejen Elvu ale všechny Líté bijce. Nyní putuje s uctívači dračí bohyně. Upřímně musím říct, že chápu jeho pohnutky a zradu a jeho linky v knize mě baví. Gudvar: nejzbytečnější, nejzbabělejší a nejnesnesitelnější postava v knize. Je to ukňouraný sráč, co si o sobě myslí že je nejlepší a já si celou knihu přála aby konečně chcípnul. (Nestalo se tak) Všechny hlavní postavy a jejich příběhy se navzájem provazují a je jasné, že ve třetí knize se schyluje k něčemu monstrózně brutálnímu. Nechybí spousta zvratů, boje, akce a já příběh doslova hltala. Knihu bohužel opět doprovází záměny názvů skupiny (Krvopřísežní / Lítí bijci), občas jsou špatně jména postav, ale není to tak markantní, jako v první knize. Nic to ale nezmění na epičnosti celé knihy!