Recenze na knihu
Posledná reštaurácia v Paríži Lily Graham

Skvělá knížka, četla se úplně sama. Od úplného začátku jsem ji nedokázala odložit a čekala jsem, co se bude dít dál.

Trochu mi trvalo, než jsem se začetla, ale pak příběh dostal švih, přibrždění nastalo ke konci, kdy se skoro detailně opakují pasáže z minulosti, které zazněly někde v první třetině knihy. Sem tam narazíte na překlepy a gramatické chybky. Jinak pěkné počtení.

Velmi čtivá knížka. Vřele doporučuji

četla se moc dobře, od této spisovatelky si ráda přečtu další

Knihu jsem nemohla odložit, dokud jsem ji nedočetla... pátraní po minulosti a postupné odkrývání pravdy, zjišťování, že ne vše bylo tak jednoznačné bylo vážně napínavé...doporučuji přečíst

Vše již bylo napsáno v předchozích recenzích

Četla jsem jedním dechem. Dokonale se prolíná minulost a současnost a postupně se rozkrývá tajemný příběh. Dokonalá kniha, kterou jsem nemohla odložit, jak jsem byla vtažená do příběhu...

Nádherný ale smutný příběh dívky, kterou vychovávala babička během druhé světové války. Dívka které zastřelí milovaného manžela se rozhodne ho pomstít. Velká síla lásky, pochopení, ale i žalu z toho co dokáže mladá maminka s malou dcerkou vše udělat. Kolik síly ještě má????

Příběh je vsazený do malebného prostředí Provence a sleduje život Elodie později Marianne, které umřela máma, když byla ještě dítě. Starala se o ní její babička, která ji naučila vařit. Po smrti babičky za okupace Němci si otevřela svoji restauraci a co vše se přihodilo se postupně odkrývá. Hezké čtení musíte číst dál a zjistit proč je restaurace Marianne známá proto, že všechny své hosty zavraždila? "Je čas pomsty i čas spravedlnosti!"

Naprosto úžasný příběh, přečteno jedním dechem. Nedokázala jsem se od příběhu odpoutat.

Rozjezd byl trochu pomalejší, proto ubírám jednu hvězdičku. Jinak je příběh moc krásný, čte se hezky. Doporučuji

Kniha je pěkně napsaná. Historie se prolíná s dneškem. Četla se mi velmi dobře. Je vidět, že se autorka zajímá o historii. Pěkně popsané postavy, příroda, jídlo. U knihy si i popláčete, ale i zasmějete. Velmi doporučuji a budu ráda, když spisovatelka opět napíše něco podobného tomuto žánru.

Silný příběh z nelehké doby. Kniha se četla sama.

Poslední restaurace v Paříži 4,5/5 Lily Graham Nacisty okupovaná Paříž v těžkých válečných dobách představuje temné místo plné nesmírného utrpení, neustálého strachu a všudypřítomného lidského strádání. Místní obyvatelé každodenně trpí krutým hladem a nedostatkem základních potřeb. Uprostřed této zkoušené metropole však existuje neobyčejný a působivý kontrast. Z oken jedné vyhlášené restaurace se totiž do ztemnělých pařížských ulic pravidelně ozývá veselá hudba, spokojený smích a líbezná vůně pokrmů. Její majitelka Marianne zde s vytrvalým, přívětivým úsměvem na tváři servíruje poctivá a zdravá jídla z Provence nacistickým důstojníkům. Od svých vlivných hostů sklízí neustálý obdiv a věrnou pochvalu za své kulinářské umění. Málokdo z přítomných okupantů by však pomyslel, jak hluboká a nesmiřitelná nenávist se v srdci této ženy skrývá. Jednoho osudného večera se však všechno zásadním způsobem promění. Marianne beze stopy mizí do neznáma a přímo ve své restauraci za sebou zanechává pouze chladná, mrtvá těla svých nacistických hostů. O několik desítek let později přichází na stejné místo její vnučka Sabine. Stojí pod starou, vybledlou zelenou markýzou a s mrazením v zádech hledí na drsný vzkaz surově vyrytý přímo do okenního skla: zrádce a vrah. Tento mrazivý nápis otevírá celou řadu sporných a bolestivých otázek. Dopustila se její babička skutečně neodpustitelné chladnokrevné vraždy? Kolaborovala bezpáteřně s nacistickým režimem a nezaslouží si tak od společnosti nic jiného než pouhé pohrdání a věčné odsouzení? Nebo byl její vytrvalý úsměv jen dokonalou maskou v nebezpečné hře? Působivý historický román Poslední restaurace v Paříži od autorky Lily Graham přináší strhující svědectví o lidech, kteří vytrvali až do samého konce. I v těch nejtemnějších dobách v sobě dokázali najít obrovskou vnitřní sílu k boji proti nepříteli na všech frontách. Ponořte se do napínavého vyprávění a objevte, jak velice úzká je morální hranice mezi spravedlností a pomstou. Poznejte, jak nesmírně složité bývá bez dostatečného časového odstupu posoudit rozdíl mezi zločinem a hrdinstvím. Za poskytnutí knihy mockrát děkuji KNIHY DOBROVSKÝ Rozpolcenost, tichá bolest, pach strachu smíchaný s vůní provensálského koření a neúprosná tíha minulosti, která odmítá zůstat pohřbena. Historický román Poslední restaurace v Paříži z pera Lily Graham vás hned od prvních stránek strhne. Příběh se rychle rozjíždí, nabírá na obrátkách a představuje postavy natolik zahalené tajemstvím, že vás nutí neustále přemýšlet nad tím, jaký osud je vlastně potkal. Nejedná se o obyčejnou válečnou romanci ani o přímočarý špionážní thriller. Je to neobyčejně silné, emocemi protkané komorní drama, které se čtenáři zaryje hluboko pod kůži. Je to hluboká sonda do morálních šedých zón, do duše ženy přinucené nosit tu nejtěžší masku ze všech a do srdce její vnučky, která se snaží smýt špínu z rodinné cti. Kniha klade nekompromisní otázku: kde přesně leží hranice mezi hrdinstvím, pomstou a zločinem, a kdo má právo soudit lidské činy, když netuší, jaká oběť za nimi stála? Podrobný rozbor děje: Mozaika tajemství a dvou časových linií Vyprávění je dovedně strukturováno do dvou proplétajících se časových linií, což vytváří neustálé napětí a žene čtenáře vpřed za poznáním pravdy. Osudy našich hrdinů už se pomalu začínají proplétat a zapadat do sebe. Musím říct, že se mi líbí, jak autorka střídá linie a skáče v ději i časem, vše na sebe totiž velice hezky navazuje. Zpočátku se jedná spíše o takové klidné romantické čtení odehrávající se během druhé světové války, i když náznaky války jsou v příběhu cítit všude kolem. Válečná linie (Okupovaná Paříž 40. let) Tato část knize dodává temný, hutný a emočně nesmírně vyčerpávající náboj. Paříž se nachází pod přísnou nacistickou nadvládou. Město světel je zahaleno do stínu, lidé na ulicích trpí nesnesitelným hladem, chladem a neustálou nejistotou, zda se dožijí dalšího rána. V tomto ponurém světě však jako zázrakem funguje malá, útulná restaurace, z jejíchž oken se do potemnělé ulice ozývá smích, hudba a vůně provensálských specialit. Majitelkou je Marianne, žena s laskavým úsměvem, která s neobyčejnou péčí vaří pro nacistické důstojníky. Tato linka se z velké části odehrává v minulosti a my tak můžeme poznat pravou tvář ženy, která vlastnila restauraci Luberon. Pohled na Marianne, jak servíruje vybrané pokrmy mužům v nacistických uniformách, vyvolává v čtenáři okamžitý pocit vnitřního rozporu a lehké nevolnosti. Autorka skvěle pracuje s kontrastem – na jedné straně stojí lahůdky z Provence, vřelost a pohostinnost, na straně druhé chladná kalkulace a spalující, hluboce ukrytá nenávist. Čtenář od počátku tuší, že tento stav je neudržitelný. Vyvrcholení této linie přichází v noci, kdy po veselé hostině zůstávají v restauraci pouze mrtvá těla nacistických pohlavárů a Marianne beze stopy mizí. Tento dramatický akt pomsty či spravedlnosti je klíčovým hřebíkem celého příběhu. Postupem příběhu se ale vyprávění lehce promění. Ze zajímavé zápletky, která v sobě měla na začátku hodně emocí, napětí a zahalená tajemství, se pomalu stává romantický román, který se spíše než na emoce soustředí na vykreslení prostředí a postav. Stalo se z toho spíše klidné vypravování života v Provence. Poté se nám ale příběh už konečně zase rozjíždí a nabírá na obrátkách – jakmile jsme se plně ocitli zpět ve válečném období, byl děj opět plný napětí a emocí. Současná/Poválečná linie (Pátrání vnučky Sabine) O několik desítek let později přichází do téže Paříže Mariannina vnučka Sabine. Byla vychována v stínu rodinného tajemství a dohadů. Když stojí před starou, chátrající restaurací s vybledlou zelenou markýzou a spatří do okna vyrytý nápis „zrádce a vrah“, zasáhne ji to plnou vahou. Pro místní obyvatele byla Marianne pouhou kolaborantkou, která podlézala nepříteli a nakonec chladnokrevně vraždila. Hlavní příběh je zde zatím spíše pátrací thriller po vrahově minulosti, ale v pozdějších fázích jsme se konečně dostali k tomu podstatnému, a tím je samotná restaurace Luberon. Sabine se odmítá smířit s tím, že by její krev patřila bezpáteřní stvůře. Začíná mravenčí, emočně náročné pátrání. Prochází staré dopisy, zapadlé recepty, vyptává se pamětníků a postupně odkrývá vrstvu po vrstvě. Tato linie funguje jako detektivka lidské duše, kde hlavním cílem není jen odhalit, co se stalo, ale především proč se to stalo. Hloubkový rozbor postav: Psychologie, masky a vnitřní démoni Marianne – Vlastenka, mstitelka, nebo tragická hrdinka? Marianne představuje bezpochyby nejpozoruhodnější a nejpropracovanější prvek celého románu. Není to černobílá hrdinka bez bázně a hany. Je to žena z masa a kostí, která musela učinit nepředstavitelně těžká rozhodnutí. Její největší zbraní není pistole nebo výbušnina, ale její vlastní tvář, úsměv a kuchyně. Žít každý den v bezprostřední blízkosti utlačovatelů vlastního národa, poslouchat jejich povýšené řeči, usmívat se na ně a servírovat jim jídlo, zatímco vlastní lidé venku umírají hladem, vyžaduje nelidskou psychickou odolnost. Při čtení cítíte velký obdiv a musíte před hlavní hrdinkou smeknout. Je až neskutečné, čím vším si za svůj život musela projít; několikrát přišla o vše a stejně se z toho vždy dostala, odhodlaná dál bojovat a nevzdat se. Čtenář při četbě Marianniných kapitol cítí téměř fyzickou úzkost. Autorka dokonale popisuje ten nesnesitelný tlak, kdy Marianne musí tlumit svůj křik a pláč, aby nevystavila riziku životy svých blízkých a neohrozila vše, o co se v naprostém utajení snaží. Její pomsta není okamžitým impulsem, ale dlouho zrajícím plodem nepředstavitelného utrpení a ztrát. Sabine – Hledající vnučka ve stínu minulosti Sabine představuje most mezi minulostí a současností. Je to empatická, odhodlaná, ale zároveň zranitelná mladá žena. Její motivace je hluboce osobní – nechce pouze očistit jméno rodiny, ale potřebuje porozumět vlastní identitě. Během svého pátrání v Paříži prochází výrazným osobnostním vývojem. Zpočátku přichází s naivními představami, ale postupně naráží na tvrdou realitu válečných vzpomínek, předsudků a nezhojených jizev pamětníků. Sabine zosobňuje čtenáře – pokládá otázky, které si sami klademe, a prožívá šok i dojetí s každým nově objeveným fragmentem pravdy. Nacističtí důstojníci a vedlejší postavy Lily Graham se vyhnula povrchní karikatuře. Nacističtí důstojníci v restauraci nejsou jen bezduchá monstra, ale lidé, kteří dokážou oceňovat umění, dobrou hudbu a jemné jídlo, což činí jejich zvěrstva páchaná mimo zdi restaurace o to děsivějšími. Tento fenomén „banality zla“ dodává příběhu mrazivou autentičnost. Vedlejší postavy pařížských sousedů a pamětníků zase ukazují, jak hluboce válka deformuje mezilidské vztahy a jak snadné je po válce ukázat prstem a odsoudit někoho bez znalosti souvislostí. Emoční dopad a klíčová témata: Když se morálka štěpí Román zaujme především svou nepopsatelnou, melancholickou a zároveň silně nadějnou atmosférou. Lily Graham píše neuvěřitelně senzitivním stylem. Do detailu popisuje vůně čerstvé bazalky, tymiánu a levandule, které se mísejí s pachem střelného prachu a strachu. Tento smyslový kontrast prohlubuje emoční prožitek ze čtení. Hlavním tématem je morální ambivalence. Kniha se nebojí ptát: Je vražda ospravedlnitelná, pokud zničí zlo? Je kolaborace pouhou maskou, nebo už zradou sama o sobě? Jakou cenu má lidské hrdinství, když po něm zůstane jen nálepka „zrádce“? Čtení vyvolává silný pocit nespravedlnosti a smutku nad tím, jak dějiny často zapomínají na skutečné oběti a jak povrchně historie hodnotí lidské činy. Prožijete s postavami chvíle čistého zoufalství, ale i okamžiky neobyčejné lidské solidarity, odvahy a lásky, která dokáže přetrvat i ty nejtemnější věky. Ačkoliv je válečná linka temná a plná tíživých otázek, román nabízí i zcela odlišné polohy. Střední část kolem dětství v Provence byla naopak velmi lidská – příběh zde určitě zahřeje u srdce a cítíte z něj teplo domova. Mě osobně to ale naladilo na úplně jinou notu a hodilo do zcela jiné nálady. Ani sám nevím, proč mě ta střední část tak nějak vyhodila z celého toho děje. Protože se mi líbil ten koncept, jak na sebe kapitoly hezky navazují (minulost a budoucnost), dovedl bych si i představit, že by to byly dva oddělené příběhy – jeden z Provence a pak druhý z Paříže se Sabine, která hledá svou babičku. Možná by stačilo jen oddělení od sebe, abych měl ze čtení ještě lepší zážitek. Plusy a mínusy knihy Plusy: Mimořádná hloubka postav: Marianne je brilantně napsaná postava, jejíž vnitřní boj a psychické vypětí čtenáře naprosto pohltí. Atmosféra a smyslové detaily: Autorka dokáže bravurně navodit atmosféru okupované Paříže i provensálské kuchyně. Vůně jídla i chlad strachu ze stránek doslova sálají. Etické dilema: Příběh nenabízí černobílé odpovědi. Nutí čtenáře přemýšlet o hranicích dobra, zla, pomsty a spravedlnosti. Napínavá struktura a střídání linií: Střídání časových linií udrží pozornost od první do poslední stránky. Příběh baví, postavy a jejich osudy se skvěle proplétají a navazují na sebe. Touha zjistit, co přesně se osudného večera stalo, vás nenechá knihu odložit. Silný emoční přesah: Příběh ve vás rezonuje ještě dlouho po dočtení a zanechává v duši hlubokou stopu. Mínusy: Ztráta tempa ve střední části: Příběh začal velmi zajímavě a byl jsem z něj velice nadšený. Jak už jsem zmínil, postupně se to bohužel lehce vytrácelo tím, že se děj rozmělnil. Odbočky do dětství v Provence a pátrání v současnosti sice zahřejí u srdce, ale kniha ztratila hlavně ve střední části lehce napětí a emoce. Ačkoli pátrání Sabine začíná jako thriller, pasáže v současnosti i návraty do Provence občas sklouzávají k pomalejším částem zaměřeným spíše na vykreslení prostředí namísto dravého děje. Některé žánrové konvence: Čtenáři zvyklí na historické romány mohou v pátrací linii odhalit některé zvraty o něco dříve, než k nim samotná hrdinka dospěje. Rychlejší závěrečné rozuzlení: Finální odhalení a uzavření všech osudů by si zasloužilo více prostoru. Po skvěle gradujícím ději a návratu do válečného období působí samotný závěr knihy lehce uspěchaně a nedopřává čtenáři čas na hlubší doznění všech emocí. Podrobnější konec bych po tom všem určitě uvítal. Poslední restaurace v Paříži je mimořádně podmanivý, dojemný a nezapomenutelný román. Lily Graham se podařilo vytvořit dílo, které se zamýšlí nad osudy tichých hrdinů i těch, jejichž jména navždy zmizela v propadlišti dějin. Je to kniha o síle lidského ducha, o nezlomnosti a o tom, jak těžké je někdy dopátrat se pravdy skryté pod vrstvami prachu a nenávisti, nakonec vždy vyjde na světlo. Pokud hledáte čtení, které vás přinutí přemýšlet a zanechá ve vás silný zážitek, tento příběh by vás rozhodně neměl minout.

Pecka! Čtivé, napínavé.