Recenze na knihu
Hotel Atlantic Barbora Šťastná

Kniha vypráví o dvou kamarádkách Ferdě a Charllotě, které vypráví svůj příběh, seznámení, cestu za války do Palestiny, protože byly židovky a byly tam pak i rok po válce, rok 1968 a rok 1990 epilog. Občas mě rušilo přeskakování v čase válka a rok 1946, nevím proč, v jiných knihách to mám ráda, ale je to asi nějak jinak zakomponované. Navíc jsem si nějak nedokázala ani k jedné postavě najít cestu a mít ji ráda. Přišlo mi jakoby tam něco chybělo, hloubka postav? Jinak popis cesty a některé informace o válce, co se dělo konkrétně těmto židům, kteří na začátku války, vesměs mladí lidé cestovali do Palestiny, aby nešli do transportu do koncentračních táborů jsem ani nevěděla. Největší problém, že jsem ubrala hvězdu v hodnocení je, že jsem necítila velké emoce, což u tohoto příběhu, ač byl o válce úplně nenastalo. Četlo se to dobře, ale nebyla jsem tolik vcítěná do postav. Celá kniha po mě tak nějak stekla. Přitom minulá kniha od autorky se mi moc líbila. Ale i tak se mi příběh zamlouval.

Čte se to samo. Miluju její knihy, jakkoli mohou být prezentovány jako čtené pro ženy… ale to je nesmysl. Jen že je vydává v nakladatelství, které si tuhle image buduje. Hotel Atlantic je diamenrtrálně jiný román, než na jaké jsme u Barbora Šťastné zvyklí: několik časových rovin, několik zásadních životních osudů, vše vychází z konkrétních reálií… celý příběh v sobě nese autorčinu pečlivost a důslenost, se kterou denně zpracovává příběhy pamětníků pro Paměť národa.