Recenze na knihu
Vítězové Fredrik Backman

Fredrik Backman je můj objev loňského roku. Když jsem po několika jeho jiných knížkách začala číst Medvědín, netušila jsem, že mě to tak chytne. Celá trilogie je naprosto skvělá. Některé postavy mi opravdu přirostly k srdci a bude se mi po nich stýskat. kdo by to byl řekl, že u knih o hokeji budu tolik brečet :-)

Je to teda pěkná bichle! Bavila mě stejně jako předchozí díly, oblíbenou knihu ze všech 3 jsem si ještě nevybrala, 3. díl to ale asi nebude. 1 a 2 mě bavily o trochu víc. Možná to ale bude jen tím, že mám radši totální happy endy. Nebo tím, že je osud oblíbené postavy naznačen už na samý obálce a dost dopředu i v samotný knize. Asi by se mi tu spíš líbil ten dramatický moment překvapení, aby to završení trilogie více zasáhlo ‍♀️. Nicméně nejvtipnějším momentem pro mě je poslední projížďka Ramony .

Jako vždy - přečteno jedním dechem.

Kdo má rád knihy F. Backmana, což já mám opravdu mimořádně, užije si poslední díl trilogie se zatajeným dechem. Ale žádnou zábavnou lehkou prózu nečekejte, sice jsem se nemohla odtrhnout (přečetla jsem ji za tři noci), ale je to docela thrillerovitý příběh okořeněný jen sem tam hodně drsným humorem. Ale když vás chytne, dočíst musíte.

Jedna vichřice, dva hokejové kluby, jedna zborcená střecha na jednom ze stadionů. Dvě těhotné ženy, ale jen jedno narozené dítě. Dva pohřby, ale jen jeden, na který přijde celé město. Tohle vše odstartuje slet událostí, které Medvědín opět nenechají v klidu. Hledáte knihy, u kterých se zasmějete ale častěji pobrečíte? Knihy, které ve vás i dlouho po dočtení něco zanechají, o kterých musíte neustále přemýšlet? Pak je série Medvědín přímo pro Vás. Celá série se točí kolem vztahů mezi lidmi, co vše jsme schopni udělat. Jak to, co uděláme a možná ještě víc to, co bychom chtěli udělat, ale neuděláme to, může ovlivnit celý náš život. I jedno mávnutí motýlích křídel může totiž zbořit celý svět. Za co všechno může přehnané očekávání okolí? Kdy přestanete patřit jen sobě a patříte celému městečku, které má pocit, že o vás může rozhodovat? Kniha není žádný horor, přesto vás z ní bude mrazit mnohem více. Tohle je totiž skutečný život. Příběh, který se může stát Vám nebo vašim blízkým. A to každou minutu Vašeho života. A to, jak je to reálné je právě to, co je tak děsivé. Do Medvědína jsem se vracela ráda. V prvním díle nám autor tak skvěle vykreslil postavy, že jsem vždy měla pocit, jako bych se vracela domů, do své rodné vesnice, kde znám většinu obyvatel. A vždy jsem se bála, co se zase po... Autorova síla spočívá v perfektní gradaci děje, překvapivých rozuzlení a neskutečného napínání. Vy víte, že se něco stane, víte i co, protože to vše Vám autor prozradí už na úplném začátku. Nevíte ale kdo a proč to udělá, ani kdo je obětí. Během čtení tak máte asi milion variant, jak to všechno bude. A tohle já úplně miluji. Backman si mne zkrátka získal. Je pravda, že jsem u tohoto posledního dílu říkala, že by mohl být malinko kratší. Má totiž přes 600 stran a místy mi přišlo, že některé myšlenky už se opakují z prvního nebo druhého dílu. Jinak ale naprostá pecka jako vždy a ten konec...No nebudu Vám lhát, posledních 50 stran jsem probulela. Klidně bych uvítala ještě další díly. Ráda bych se dozvěděla více i o postavách, které teď byly dětmi. Jak to s nimi dopadlo? ,,Tady by příběhy Medvědína a Hedu mohly skončit, jenže příběhy měst přece nikdy nekončí. Končí jen příběhy lidí." Hodnotím⭐⭐⭐⭐,5/5 Pár myšlenek k zamyšlení, které jsem si podtrhala: ,,V krizi instinktivně hledáme, a to dokonce i ve spánku, jediné, na čem doopravdy záleží: dech druhých, něčí pulz, aby s ním ten náš mohl držet rytmus." ,, Všichni lidi, které znám, maj dvě rodiny, do jedné se narodili a druhou si vybrali. Za tu první nemůžeš, ale za tu druhou, krucinál, zodpovídáš." ,, Naše děti nás nikdy nevarují, že se chystají dospět, jednoho dne jsou už zkrátka velké na to, aby se nás chtěly držet za ruku, a ještě štěstí, že nevíme, kdy nás drží naposledy, protože jinak bychom je nikdy nepustili." ,,Jediný den, který můžeš ovlivnit je dnešek. Se včerejšek a se zítřkem naděláš hovno, ale s dneškem můžeš nějak naložit."