Recenze na knihu
Always Only You Chloe Liese

Frankie se hodně snažila, aby se osamostatnila. Už nikdy nechce mít pocit, že je pro někoho přítěží a lásce zavřela dveře. Na své okolí působí asi jako věčný bručoun, ale minimálně u kluků z hokejové týmu ji to zajistilo nějaký respekt a ten potřebuje, když se jim stará o image na sociálních sítích. Ren je do ní už nějakou chvíli blázen, ale dokud s nimi pracuje, tak se neodvažuje dát nic najevo a vyčkává. To se změní, když se dozví, že odchází, a on ví, že jeho čas nadešel...   Druhý díl se mi líbil o něco víc než první, a to asi díky hlavním hrdinům. Frankie je možná navenek mrzout, ale hlavně je to obrovská bojovnice, která miluje Harryho Pottera a už jen tímhle si mě získala. A Ren? Hokejista se zrzavou kšticí, který má věčně úsměv na tváři, je vždy ochotný, starostlivý a působí jakoby ho nic netrápilo. Přesto si chrání své soukromí, miluje Shekaspeara a hraní a dokáže z pusy vypouštět originální nadávky, které velmi pobaví . Jeho si musí zamilovat snad každá   Sice je to příběh z hokejového prostředí, ale pozornost se věnuje onemocněním, která tu hrají velkou roli a za mě se toho autorka zhostila skvěle. Je to podané s citem a příběh je díky tomu něčím víc než jen romantickou oddechovkou.   Zvrat na konci jsem čekala, a přesto jsem doufala, že bude něco jiného. Myslím, že to nebylo třeba.   Pokud jste Bergmanovi sourozence ještě nepoznali, tak se na ně podívejte. Věřím, že zahrají na tu správnou strunu, a kromě vtipu a oddechu s nimi zažijete i hloubku, která vás zasáhne. Já už se těším na příběh Freyi a Aidena, kteří jsou manželé, ale mezi nimiž se něco děje...

Zcela upřímně a bez příkras dávám tři hvězdičky a přemýšlím, zda je to na místě. Předešlý díl jsem nečetla a nemyslím si, že je to nezbytné. Příběhy jsou oddělené a je možné se chytnout v ději bez znalostí předešlých hrdinů. První část knihy jsem četla spíš že zvědavosti než kvůli tomu že by mě výrazně zaujala. Dokonce jsem ji i odložila a vrátila se asi po měsíci. Ještě že jsem to udělala, neboť druhou část jsem četla se zaujetím. Po přečtení ve mě rezonuje silný pocit, že je to spíš průměrná pohádka. Postavy nejsou propracované, byť hlavní postavy dávají svá zranění omezení a šrámy na odiv. Jeden je až příliš dokonalý, druhý až příliš nemocný. Celkově je to nevyvážené a hlubší rozbor nepřichází. V každém případě je to milé čtení, které si svého čtenáře najde.

Mnohem lepší než první díl. Frankie vnímá svět trochu jinak (porucha autistického spektra), ale mnohem víc k zamyšlení mi přišla revmatoidní artritida. To je onemocnění, které já osobně mám spjato spíše se seniory. Proto mi přišlo zajímavé, co musí mladý člověk v návaznosti na tuto nemoc řešit. Ren je kliďas a má svatou trpělivost. Ren mi obecně nevadil, ale nijak zvlášť mě neuchvátil. Čtení na víkend úplně v pohodě, ale nevím jestli se k této knize někdy vrátím.