Recenze na knihu
Zahrada Petra Dvořáková

Příjemné překvapení. Další psychologický román českého autora, ke kterému jsem se dostal krze společné čtení. Běžně tento typ knih nečtu, ale mám rád výzvy, takže proč ne. Když jsem nakoukl do recenzí, které jsou našich čtenářek, stále se opakovalo - silný příběh, hustý, mrazivý... Ano. Příběh je zajímavý, i když ve mně vyvolal asi trochu jiné reakce. Ale od začátku... V první řadě musím autorku pochválit za to, jak je kniha napsána, protože se mi četla velmi lehce, příjemně. Sledujeme příběh Jaroslava, kterému v dětství zemřela máma a díky otci alkoholikovi se o něj staral děda a babi. Do příběhu vstupujeme v momentě, kdy se Jaroslav vrací do zchátralého, prázdného domu po prarodičíchi po té, co opustil kněžství. Sledujeme pokusy o opravu domu, vyčištění zahrady, shánění zaměstnání a další věci spojené s návratem z reality po 15ti letech v kněžském úřadu. Jsme svědky vysvětlení jeho vztahu s otcem, prarodiči i důvodech opuštění církve. Sledujeme jeho téměř marný boj o začlenění se zpátky do společnosti. Nakonec se mu podaří spřátelit se se sousedy a jejich malými dětmi. Zuzkou a Filipem. Když už se zdá, že se Jardovi začíná dařit, přijde naprosto nečekaný zlom. Tato událost odstartuje sled událostí, které Jardu doženou až k tomu nejtragičtějšímu rozhodnutí. To, že naše společnost je zlá, rychle zapomíná na to dobré a okamžitě, bez znalosti podrobností, důvodů, příčin, odsoudí a odvrhne člověka jako největší špínu, to asi všichni víme a tady si toho užijeme do mrazivých podrobností. Je jen otázkou, zda Jardův přešlap (ne neschvaluji ani nezlehčuji, to co se stalo) způsobilo, to co v něm bylo od mala nebo za to mohlo dlouhodobé omezování a odpírání si jistých věcí, které souvisí s vykonávání práce duchovního otce. Knihu neberu jako popis stavu: Ty vado já jsem zlej, musím to ukončit, ale jako obraz našich duší a zamyšlení nad tím, že některé dlouho nezměněné a přehlížené stavy věci, by stály za změnu. Zamyšlení nad tím, pokud by se Jarda nestal knězem, ale šel by "normální" cestou, jestli by se ten démon v něm probudil. A probudil se v něm skutečně démon? Není to jen následek dlouhodobé odpírání si? Nebo přehnaná reakce naší paranoidní zdegenerované společnosti a jejich moc přemýšlejících jedinců? Takže za mne: - DOST DOBRÝ

Knizka je pomerne kratka, takze za par hodin byla prectena. Dej mohl byt trochu rozvinutejsi. Ale i tak doporucuji. Silne tema.

"Zase se mi zdá, že Bůh je tady, že mě objímá, že mě neopustil, a možná je to poprvé v životě, kdy mu úplně uvěřím, kdy se odevzdám do té bezmezné důvěry, že život má smysl a může být dobrý." Kniha je rozdělena na dvě části. Ta první je popis zahrady, ke které se upne 35letý bývalý farář Jaroslav Havlát, vzpomíná na prarodiče a maminku, sbližuje se se sousedy...a pak ta druhá část, která poukazuje na velmi kontroverzní téma. Každý má nějakou svou 13. komnatu. Velmi silný příběh, bohužel reálný. Je to už delší dobu, kdy velmi podobná kauza byla mediálně řešena s knězem, který pocházel z mé rodné vsi. Mám rozporuplné pocity z hlavního hrdiny. Na jednu stranu věřící, citlivý a srdečný člověk a na druhé straně probouzející se šelma, predátor, který v té jeho dobré duši dřímá...

Silný příběh četl se rychle.

Zdá se mi, že už není na světě kromě téhle zahrady jediné místo, jde by o mě někdo stál. Jak žít? Když člověk dostane do vínku dar, o který nestojí? ⛪Příběh vypráví o knězi, který opustil svou službu Bohu a usadil se v domku po svých prarodičich. Ve zpustlém domě a ještě zchátralejší zahradě chce začít nový život. Zahrada je vlastně odrazem jeho vlastní duše a mysli. Je plný beznaděje, úzkosti a bezmoci. Neví co sám se sebou. Pak se ale pustí do malých oprav na domě a hlavně do zvelebování zahrady. Najde si práci, spřátelí se se sousedy a nakonec začne pěstovat ovoce a zeleninu, kterou se snaží prodávat. V životě začne Jarek (náš kněz) konečně vidět smysl a po dlouhé době i radost. Nic ale není tak veselé, jak to vypadá. A vše se může v mžiku zbortit jako domeček z karet. Jarek postupně zjišťuje šokující pravdu o své sexualitě. Jaké zvíře dřímalo uvnitř něho. Oni už to vědí! Vyhodím broskve na kompost, sednu si do trávy a nenávidím celý svět. Příběh který otestuje čtenářovu toleranci, empatii i ochotu přemýšlet a důvěřovat ve věcech zdánlivě neakceptovatelných. Citlivým a nebulvarním způsobem kniha rozkrývá jedno z nejtabuizovanějsich témat intimního života. Po přečtení této knihy jsem měla hoooodně rozporuplné pocity. Popravdě jsem ale myslela, že mne tohle téma jako matku dostane ještě mnohem víc. Žádný odpor. Žádná nenávist. Nic z toho se u mne nedostavilo. Já ho spíš jen litovala. Za to, jaký se narodil nemohl. Zjistil to a bojoval s tím. Spíš mne štvalo, jak se zachovali sousedé a lidé, kteří ho znali. Jak lehké je někoho odsoudit. Ale kdo jsme abychom soudili? Navíc člověka, který ani nic neudělal? Neměli bychom se mu spíše snažit pomoci? A co kdyby se tohle stalo nám? Svět se se mnou houpá, chce se mi plakat, protože vím, že je to konec. Už nikdy neuvidím tuhle zahradu. Nic nebude, protože já už tady nebudu. Nic, nic, nic.... nejkratší cesta k Bohu. Hodně silné téma. Morální dilema na téma, které je snad největším tabu v oblasti sexuální deviace. Styl psaní autorky je úžasný. Nádherná, vytříbená čeština s detailním popisem. Měla jsem úplně pocit, jako kdybych s Jarkem stála na té zahradě a všechny jeho emoce prožívala také. Moc se mi i líbilo přirovnání jeho života k zahradě. Ale popravdě. Čekala jsem od knihy trochu více. Nějaké to boom, které se ale nekonalo. Hodně psychologie, ale děje minimum. Určitě bych ale knihu k přečtení všem doporučila. A mé ponaučení k knihy: Než někoho odsoudime, zkusme se vžít do jeho kůže.

U knížky jsem si nečetla anotaci a od vydání už uplynul nějaký čas, takže jsem i zapomněla co má být obsahem knihy a podle mě je to jen a jen dobře. Šla jsem do její četby přes předsudků nebo naopak bez očekávání. Všeobecně mám knihy autorky moc ráda, vyhovuje mi její styl i náměty knih. Ani tady tomu nebylo jinak. Velmi se mi líbilo jak je kniha vystavěna a také mě oslovil otevřený konec, který čtenáře nutí k dalšímu zamyšlení, případně k domýšlení si pokračování, jak v optimistické, tak pesimistické podobě. Za mě můžu doporučit, mě kniha oslovila a její čtení mě obohatilo.

Knížku jsem dostala od Ježíška a přečetla jsem ji jedním dechem za jedno odpoledne. Byla to moje první knížka od autorky. Příběh je napsán velmi čtivě a je velmi překvapivý, intimní, třináctá komnata duše a těla. Hlavní hrdina mi byl sympatický, na druhou stranu bychom ho za souseda nechtěli.:-)

"A tak tam stojím schovaný mezi stromy v mlze a vím, že by mě Lucka neviděla, ani kdyby se na mě dívala. Protože dítě nemůže z podstaty věci nikdy zahlédnout dospělého člověka." Jarek touží po vystoupení z církve začít žít konečně normální život ve zchátralém domku se zahradou, jež zdědil po prarodičích. Poměrně brzy však přichází střet s tvrdou realitou. Musí začít od nuly, všechno se naučit, ke všemu se dopracovat. Je naprosto bez zkušeností a životem nepolíbený. Chvílemi se zdá, že je šťastný, že si nachází přátele a že mu vlastně nic nechybí. Ale pak se jeho život začne sypat jako domeček z karet a postupně se přidávají další a další hrůzy, až to vypadá, že Jarek skončí zavalený pod hromadou kostlivců, co vylézají z jeho skříně. Na tuhle knížku se mi jen těžko hledají slova. Autorka má prostě neskutečný dar psaní. Umí se dotknout velmi citlivými tématy nitra člověka. Celý příběh od prvních stránek mi připomínal jednu retro hru podobnou Pinballu, kdy je nejprve vymrštěna kulička (v knize kněz, co se rozhodne žít život normálního člověka), která pak propadá směrem dolů (jeho snaha do takového světa zapadnout, absolutně bez zkušeností) a cestu jí kříží nejrůznější překážky (sebeuvědomění, mezilidské vztahy, křivda, deprese, sebevražda). Dokáže kulička propadnout až dolů? - Dokáže Jarek unést tíhu, jakou mu život přinesl? Korunu (v tomto případě trnovou) celému příběhu nasadila ta perfektně vymyšlená obálka. Smekám pomyslný klobouk až k zemi. Myslela jsem, že Vrány už žádné další dílo od Dvořákové nepřekoná, ale Zahrada je na mém pomyslném žebříčku přeci jen ještě o stupínek výš.

Naprosto nečekaná a velmi intimní zpověď, možná pobuřující a neakceptovatelná, ale výborná kniha. Jentak nezapomenu.

Když jsem se dozvěděla, že Petra Dvořáková napsala novou knihu, tak jsem si ani nečetla anotaci a už z principu jsem si ji chtěla přečíst. Než jsem knihu ale začala číst, tak jsem na ni zaznamenala rozporuplné reakce, a o to víc jsem na ni byla zvědavá. První polovina knihy poměrně rychle odsýpá, s Jaroslavem odkrýváte jeho životní příběh, jeho důvody proč se vrátil do domu svého dětství, a proč je pro něj ta zahrada tak důležitá. Říkala jsem si, o co v příběhu asi půjde, a i když jsem to podvědomě tušila, tak jsem si to nechtěla úplně připustit. V druhé půlce knihy se to poté ve mně trochu bilo, protože postava byla pro mě napsaná tak, že mi byla od začátku sympatická a člověk pak neví, jak se k tomu postavit. Odsoudit ho? Litovat ho? A to je důvod, proč je ta kniha tak skvělá. Nutí vás na tím přemýšlet, dojmy z knihy se ve vás perou a děj si budete pamatovat i za pár let. Autorku musím pochválit jaké téma si tentokrát vybrala a jak jej podala. Opět se mi tak potvrdilo, že Dvořáková umí napsat silný příběh plný emocí.

Těžké téma, velmi pěkně zpracované. Doporučuji všem.

Velmi silný příběh. Kniha vyobrazuje děj,který vypráví o Jaroslavovi. Jaroslav je bývalý kněz. Vrací se do zchátralého domu po svých prarodičů. Sblížuje se s dětmi svých sousedů. Filip a Lucka ho mají velmi rádi. Díky tomu se Jaroslav dozví šokující fakt o své sexualitě a musí čelit závažnému obvinění. Většinou čtu knihy,kde je hlavní hrdinkou žena, a proto oceňuji,že zde je hlavní postava muž. Kniha se mi moc líbila. Možná mě spoustu lidí odsoudí,ale já měla Postavu Jaroslava ráda a bylo mi ho vlastně i líto. I přes těžké téma kniha měla šťastný konec.

Z anotace nejde poznat, jaké téma bude kniha rozebírat. A jistě je to dobře. Byla jsem šokovaná, když jsem během čtení pochopila, o co tu půjde. Praly se vě pocity lítosti a odporu. Opravdu povedené. Doporučuji

Jaroslav se rozhodl odejít z církve a po letech se vrací do domu svého dětství. Cítí se vyhořelý a nepochopený, jenom v zahradě mu je dobře. Postupně poznává sousedy a začíná znovu žít, ovšem jisté prozření mu život značně zkomplikuje. Knihy Petry Dvořákové mám moc ráda, a i v této je znát, jak skvělá je to spisovatelka. Je to sice útlejší kniha na jeden večer, ale je výborně napsaná. Jakmile jsem ji otevřela, nemohla jsem ji odložit. Příběh vás vtáhne, emoce budou pracovat naplno, budete cítit bezmoc a místy se ve vás bude prát to, co vlastně k Jaroslavovi cítíte. K této knize je potřeba přistupovat s tím, že o ději vlastně nic nevíte. Jelikož však kniha už před časem prolétla knižním (instagramovým) světem, dostala jsem určité indicie, o co se v knize jedná a byla to škoda. Měla jsem od knihy určité očekávání, i co se děje týká, a tím mi chyběl moment překvapení. Každopádně je to kniha se silným tématem, zpracovaným tak, jak to autorka umí.

První setkání s autorkou, která napsala zápletku, kterou jsem nečekala. Nechci nic prozrazovat, proto vám řeknu jen to, že kniha je šokující, svižná, nenajdete zde nějakou velkou akci - je to kniha hlavně o pocitech a mezilidských vztazích, (ne)víře v Boha, přesto opravdu dokáže překvapit. Další autorčiny knihy si určitě nenechám ujít.

Hodně silný a nečekaný příběh. Četl se výborně!