Recenze na knihu
Selský baroko Jiří Hájíček

Už dlouho se mi nestalo, že by mě kniha takto vtáhla. Není to žádná strhující detektivka a přece mi při čtení běhal mráz po zádech....historie, kterou odkrývá hlavní hrdina knihy je nedávná, pro mnohé bolestivá a trýznivá a je dobře, že o ní spisovatel píše a připomíná ji čtenářům. Hájíčkův styl je lehký, píše jednoduchým jazykem "jakoby-nic" o těžkých věcech. Postavy jsou z masa a kostí a vše plyne naprosto uvěřitelně a ze života. Opravdu skvělá kniha 100% si zasluhující ocenění Magnesia litera!

čtivá kniha, neoblíbenější kniha autora

velmi čtivé

Styl Jiřího Hájíčka se mi velmi líbí. Kniha je zajímavá a poučná, ale přiznávám, že v té změti jmen sedláků jsem se nějakou dobu trochu ztrácela. Samotný konec je hodně překvapující, v průběhu čtení mě něco takového ani jednou nenapadlo.

Jiří Hájíček píše o prostých tématech, která přitom zaujmou a nadchnou. Autor zabíhá i do mezilidských vztahů. Perfektní dílo.

Byla to první kniha od Jiřího Hájíčka, ketrou jsem četla, takže jsem příliš nevěděla, co čekat. Již po pár stranách jsem ale věděla, že jsem si našla nového oblíbeného autora. Byť události ani osudy lidí, o kterých píše, nejsou nijak optimistické, je kniha velmi čtivá a lehkou formou se čtenář dozví i střípky z naší historie, o kterých už se třeba příliš nemluví. Neobvyklý osud hlavního hrdiny mě vtáhnul, a kdyby to bylo možné, přečetla bych knihu jedním dechem.

Velice čtivý příběh. Nemohla jsem se od ní odtrhnout.

Pěkný a silný příběh, sice ze současnosti, ale s odkazy na politicko-společenské události z 50. let 20. století na venkově, člověk je rychle vtažen do děje.

Hlavní hrdina Pavel, genealog, který sestavuje v archivech rodokmeny, dostane neobvyklou zakázku. Díky ní se dostává do nedávné historie a rekonstruuje příběh z 50. let. V té době přivedlo udání několik sedláků do vězení. Vše je však zamotané a před Pavlem vyvstávají další a další otázky. Musím říct, že ač zajímavé téma (ať už genealogie, tak hlavně kolektivizace vesnice), úplně mě nechytlo. Na jednu stranu se mi moc líbil styl, jakým je kniha napsána. Popis vesnic i krajiny se mi moc líbil a celkově se mi kniha dobře četla. Bohužel jsem se občas ztrácela v postavách, hlavní hrdina pro mě byl nesympatický a pořád jsem jakoby na něco čekala. Konec byl sice překvapivý, ale ani to nepomohlo zlepšit můj názor. Každopádně na pana Hájíčka nezanevřu a určitě si přečtu i jeho další knížky.

souhlasím, velmi čtivé

Jak dlouho dokáže přežít nenávist? Je možné ji přenášet po generacích? A jaké škody dokáží napáchat staré křivdy? Venkov 50. let byl vším jen ne klidným místem a se změnou režimu a pořádků se dostali ke slovu ti, kteří mohli jen zírat přes plot a svírat pěsti. Funkce dala možnost brát plnými hrstmi a zbavovat se nepohodlných svědků. I po desítkách let to v povědomí dotčených obcí stále zůstává a otázky nejsou pohodlné, stejně jako opakované příjezdy badatele, který se moc ptá. Z tiché nenávisti, zaťatých zubů a vzteklého syčení zpoza rohů starých stavení mrazí doposud stejně jako z nenávisti dalších generací, kteří se perou o rodinnou čest, na které záleží již pouze jim. Výborné čtení, mrazivé právě svou netečností oproti bublajícímu vzteku. Jsou hříchy, které odčiní až smrt.

Knihu jsem četla jako povinnou četbu a proto mě to asi tolik nebavilo. Většinou mi povinná četba nevadí, ale u téhle knihy jsem se opravdu musela nutit. Prostředí bylo nádherné, o tom žádná, děj taky skvěle vymyšlený, ale celkově mě to nebavilo. Zbytečně moc popisů okolo a dost plochá hlavní postava bez nějakého výrazného charakteru.

Pan Hájíček píše bravurně, jeho knížky jsou odlišné od ostatních. Historicky i geopoliticky zajímavé, postavy perfektně vykreslené. Doporučuji jako i ostatní jeho knihy.

Naprosto úžasné vykreslení jihočeského venkova.