Recenze na knihu
Honzlová Zdena Salivarová

Ze začátku knihy jsem si musela zvyknout na styl psaní, ale pak už to byla jízda, doslova krasojízda. Knížka se mi před očima odvíjela jako film, doslova, úplně jsem si vše živě uměla představit, do nejmenších detailů, měla jsem občas pocit, že cítím i vůně a pachy, wow, to už se mi dlouho nestalo. Chvíli mě při čtení svírat tísnivý pocit, chvíli jsem se usmívala, protože mi některé části přišly až vtipné. Rozhodně můžu knížku doporučit, je skvělá. Moc jí přeji v novém obnoveném vydání spoustu nových čtenářů, právem si to zaslouží.

Kniha mě hodně rozesmutněla, ale jejího čtení nelituji, právě naopak. Ukázala mi dané období trochu jinak, ze strany mladých lidí. Dotýká se mě o to více, že bydlím vedle domu, kde žila autorka.

Hlavní hrdinkou knihy, jak už název napovídá, je Jana Honzlová. Mladá talentovaná dívka, členka souboru Sedmikráska. Je však politicky nespolehlivá. Nelehká doba 50. let v Československu, autorka ji líčí syrovou mluvou, a hlavně do příběhu přidává vlastní vzpomínky. Knihy z období naší historie, kdy tu vládli komunisté, mám moc ráda, ač se nejedná o lehké čtení. Honzlová je opět jedna z knih, která skvěle popisuje to, co se u nás dělo, ale je uchopena a napsána trošku jinak, originálně. Ze začátku jsem měla problém zvyknout si na styl. Kniha je psána ich formou a chvílemi působila jako dlouhý monolog. Jakmile jsem se začetla, už jsem knihu nemohla odložit, ponořila jsem se do příběhu a prožívala jsem s Janou zdánlivě obyčejné léto, trable v rodině i v práci. Chvílemi jsem měla pocit, že sedím s kamarádkou u kávy a ona mi vypráví o svém životě. Je zde skvěle vylíčena doba padesátých let, jak to tu chodilo, jak si žili lidé v různém postavení, jak nikde a před nikým nebylo bezpečno. Je tu i úžasně popsána Praha, jak vypadala, kam se mladí chodili koupat, kam bavit. Ač jsem si myslela, že vím, kam se kniha bude ubírat, autorka přidala pár nečekaných událostí a díky nim ve mně bude příběh doznívat ještě spoustu dní po dočtení…

Čtivě napsaná kniha z dob komunismu. Děj je psán z pohledu 21leté Jany. V jejích každodenních starostech se zrcadlí doba temného totalismu. Z pouhých náznaků si čtenář sestaví obrázek hrůzovlády. Jana vidí bezpráví, cítí bezmoc. Přesto přeze všechno se snaží najít si drobné radosti a potěšení. Což s každou stránkou jde hůř a hůř.