Recenze na knihu
Z čeho je den Dominika Prejdová

Příběh ženy, která se vydává se svým mužem do nové země. Učí se nový jazyk, zvyky, ale hlavně se musí naučit žít s novou rodinou a s dětmi z předchozího vztahu. Musí najít sama sebe a žít život takový jaký je. Každé ráno vstát a žít to, z čeho je den. Tato kniha od české autorky získala Literární cenu Knižního klubu, tak jsem na ní byla velmi zvědavá a myslím, že má očekávání naplnila. U této knihy jsem byla ráda, že jsem si přečetla anotaci. Autorka nás hodí rovnou doprostřed příběhu bez vysvětlování. Postupně nám ukazuje různé střípky vzpomínek, myšlenek a pocitů a čtenář si z toho nakonec sestaví celý příběh. Jsou zde skvěle vykresleny rodinné a mezilidské vztahy, hlavně vztah rodiče a dětí. Bylo to silné čtení, plné emocí a pocitů. Najdeme tu životní pravdy a situace, ve kterých se můžeme najít. Celý text je hodně zvláštní. Není to plynulé vyprávění, ale různé skoky v životě. Kolikrát jsou zde jen krátké útržky a čtenář si tak musí domyslet celek. Chybí tu klasická přímá řeč, tak jsem si chvíli na text musela zvykat, ale jakmile jsem se začetla, četlo se to samo. Navíc tu jsou opravdu krátké věty, které však dávají celému příběhu dynamiku. Kniha byla rozhodně zajímavá, plná ženských emocí, které mně dokázala předat. Trochu jiná kniha, která mě však dokázala vtáhnout a zaujmout.

Meh, musela jsem se vyloženě nutit otočit stránku a pokračovat. Velmi nečtivé a i když jsem sama matka, nezajímavé. Knihu jsem v polovině odložila a už se k ní nevrátím a to se mi opravdu nestává.

Nečtivé, odložila jsem po pár stránkách, což se mi stává zcela výjimečně.