Recenze na knihu
Posledná žena z rodu Moonovcov Barbara Davisová

Skvělý příběh, který se přesně hodí do tohohle podzimního počasí Lizzy má slibně rozjetou kariéru v New yorku, ale její život se po smrti babičky velmi změní, vrátí se po osmi letech do rodného kraje na venkov v Hampshire, kde na ní čeká dědictví v podobě měsíční farmy. Lizzy bude chtít očistit pošpiněné jméno jak své, tak babičky a celého rodu Moonovic. Jestli a jak se jí to podaří, se dozvíme v tomto krásném románu plném lásky a rodinných vazeb. Moc jsem si tento příběh šmrncnutý detektivní zápletkou užívala.

Opět skvělá knížka.

Nic nevystihuje knihu tak dobře, jako poslední slova Althey své vnučce Lizzy: ,,Učili mě, že milovat znamená vzdát se sebe sama. Ale tak to není. Nikdy nemůžeme nic ztratit, když milujeme. Proto jsme přišli na tento svět - abychom milovali. Protože to je vše, co ve skutečnosti existuje. Všechno je láska - láska je jediným kouzlem." Je to příběh, který vás očaruje, ukáže vám, že odpouštět je lidské a jaká kouzla vám mohou přinést bylinky a výrobky z nich. Kniha zdánlivě oddychová, s prvky fantasy, romantiky, detektivky, celá zahalená vůní parfému, který nevytvořil nikdo jiný než Lizzy. Myslím, že to naprosto stačí k této knize. Líbila se mi moc a vám nepřeji nic jiného než abyste po ni sáhli až příště nebudete vědět co číst a věřím, že mi dáte za pravdu.