Recenze na knihu
Oryx And Crake Margaret Atwoodová

Padaly mi oci z dulku. Je to bomba.

,,Pamatuješ, jak jsi dřív mohl vzít auto a vyrazit, kam tě napadlo? Jak člověk mohl bez obav letět kamkoli na světě? Pamatuješ hamburgerové řetězce, zásadně s pravým hovězím, pamatuješ stánky s hotdogy? Pamatuješ na New York, když to ještě nebyl New New York? Jak mělo smysl chodit k volbám? Ach, jak to bylo dřív všechno báječné." Pokud tohle čteš a všechno tohle znáš, jsi z naší minulosti. Jsem Jimmy, teď si ale říkám Sněžný, a pocházím s tvé budoucnosti. Zamysli se nad tím, kam naše rasa směřuje. Ty jediný s tím ještě můžeš něco udělat. Naše rasa dospěla kvůli tvé hamižnosti a zbytečnému plýtvání na pokraj vyhynutí. Chtěli jste vše, co nejvíce vymožeností, na které byly potřeba neobnovitelné zdroje. V důsledku vašeho přemnožení vymřelo spousta jiných zvířecích druhů. A my, vaši potomci, teď začínáme pociťovat, co je hlad, co je nedostatek. A tak se do popředí dostávají vědecké firmy, které se snaží všechny tyto problémy z let minulých vyřešit. Mezi nimi je i Chřástal, Gazela a já. Je tohle ještě sci-fi nebo jen obrázek ne moc vzdálené budoucnosti? To jsem si říkala celou knihu. Gazelu a Chřástala bych s klidem doporučila jako oddechovou nenáročnou četbu. Ale ono to tak úplně není. Styl psaní autorky je sice lehký a čte se neskutečně dobře a rychle. Žádné dlouhé souvětí ani dlouhé kapitoly tu nenajdete. A tak příběh šlape jako dobře namazaný stroj. Když se ale nad věcmi, o kterých autorka píše, zamyslíme, zjistíme, že je příběh ve skutečnosti vším jiným, jen ne oddechový. Objevují se tu neskutečně silná a bolestivá témata. Zneužití, asistované sebevraždy, smrt v přímém přenosu, nemorální výzkumy nebo vlastnictví lidí. Je to vlastně příběh několika celkem nešťastných lidí. A vzhledem k jejich minulosti, kterou máme perfektně představenou, se není ani čemu divit. Já si svým způsobem zamilovala, i když zamilovala, spíše oblíbila všechny tři. O to překvapivější byl konec, který jsem malinko čekala, rozhodně jsem ale nečekala úplně vše. Děj od samého začátku neustále pozvolna graduje, až vyústí v neskutečný ohňostroj. Příběh je celkem uzavřený, ale úplný závěr zároveň navnadí na další díl.

Atwoodová jako vždy jedním dechem. Nový překlad je velmi dobrý. Už jen ty zbylé dva díly trilogie.