Recenze na knihu
Prázdný svět David Šenk

Teda soudruzi, tohle bylo hodně dobrý. Prázdný svět je moje první kniha od tohoto autora a na první dobrou zaujalo. Autor si vytváří svět ve formě alternativní historie, resp. budoucnosti. Ocitáme se na prahu a v průběhu první světové války, kterou však ovlivní finská krvácivá horečka. Virus tak smrtící, že zahubí téměř kompletní lidskou populaci. Někteří přeživší jedinci projdou prazvláštní mutací, která zvýší vyzařování jakéhosi pižma, jakési aury a naopak jiní jedinci v jejich okolí jsou tímto totálně zaslepeni, očarování a následují je jako slepé ovce. Toto uskupení obývá takzvanou Pravlast. Je to vlastně feudální, otrokářské uskupení na většině Ruska a části Evropy. Dále tu máme uskupení Domovina, na území Čech a hraničního okolí. Zde se setkáváme s téměř dokonalou společností. Nikdo nic nevlastní, všichni pracují pro společnost a mají se dobře. Z Rudého náměstí v Litoměřicích na ně dohlíží zakladatel Lenin, z hory Říp otec Stalin a z Blaníku soudruh Džerzynsky . A tot idylické uskupení je trnem v oku dobyvatelů Pravlasti a okolním svobodných států, které se jej neustále snaží infiltrovat, zničit. I když nás čeká několik časových skoků, pořád zůstáváme v obraze. Až do konce. Do roku 2077. Za mne dobře zvolené téma. Dobře zpracované, uchopené. Čtenář se nemusí složitě dopátrávat, kde a proč se ocitá. Svět je moc hezky popsán, příběh nemá vážných chyb. Hodně dobře čtivé. Snad jediná výtka, že tak zajímavé téma, myšlenka mohla být zpracována daleko rozsáhleji, obšírněji. No prostě kniha je krátká. Jediný, co jsem úplně nepochopil je poslední kapitola, ale asi to byl pokus o nastínění případného pokračování

Anotácia znie skvele, takže som sa tešila na akčnú jazdu z alternatívnej budúcnosti, oživenú trochou sci-fi a fantasy. V tomto prípade som však nedostala, čo som čakala. V anotácii totiž chýba zmienka o tom, že ide o zbierku poviedok. Až po prečítaní troch z nich som si uvedomila, že nemôžem medzi nimi hľadať silnejšie prepojenie. V každej poviedke vystupuje iná postava. Niektoré sa ešte neskôr v deji mihnú, ale v podstate ide len o pár epizódnych udalostí z rôznych období dejín Domoviny. Nie je dostatok času postavy lepšie spoznať a už vôbec nie je čas obľúbiť si ich. Vidíme vždy len konkrétny moment z ich života, pričom mi chýbalo hlbšie vykreslenie každodenného fungovania spoločnosti. Chýbalo mi tu viac sci-fi a fantázie. ZSSR tiež dostalo ľudí do vesmíru, čakala som preto viac technologického rozvoja. Domovina buduje svoju propagandu na obrane pred Moskovským kniežaťom a jeho sfanatizovanými hordami. V jednej poviedke sa síce pozrieme na boj zblízka, lenže znova to bol iba jeden konkrétny okamih vytrhnutý z kontextu a bez dostatočného zázemia. Z konfliktu sa kvôli poviedkovej štruktúre stáva niečo abstraktné a vzdialené; škoda, toto ma zaujímalo asi najviac. S čítaním som bojovala kvôli rozkúskovanému deju, ktorý si čitateľ musí sám pozliepať. Pozitívom však je, že vyvoláva otázky a núti čitateľa uvažovať. Rozprávačský štýl je tiež v pohode, čo je pri knihách od Epochy samozrejmé. Prázdny svět ma bombastickou anotáciou oklamal a moje očakávania sa dosť líšili od reality. Zaslúžil by si románové spracovanie; na poviedky som sa nedokázala dobre napojiť. Kniha nie je zlá, len sme sa minuli a v danej chvíli mi nesadla. Odporúčam ju čitateľom, ktorí majú radi alternatívne reality a majú záujem o viac ako len pasívne lineárne čítanie.