Recenze na knihu
Prázdne duše Ivana Ondriová

Kniha Prázdné duše vypráví příběh dvou sester – Anny a Lucie – které vyrůstají u babičky a dědy s celou rodinou, dokud si je jednoho dne neodvede jejich otec do nového domu. Věří, že jejich život bude krásný, ale nic není tak jak se zdá. Ve stejnou dobu zmizí jejich matka a místo ní najednou táta přivede do domu jejich strýčka. A právě od toho momentu se začíná odvíjet příběh plný bolesti, tajemství a postupně odkrývaných traumat. Po letech se Lucie vrací na místo, kde kdysi stál jejich dům, a minulost, kterou se snažila vytěsnit, znovu ožívá. Na knize mě hodně bavilo, jak autorka pracuje s časovými linkami. Střídá se minulost se současností a čtenář postupně skládá jednotlivé střípky dohromady. Nic se nedozvídáme hned, všechno přichází pomalu, po malých dávkách, a právě díky tomu je příběh tak napínavý. Člověk pořád cítí, že je pod povrchem schované něco strašného, ale dlouho netuší co přesně. A upřímně – to téma je opravdu těžké. Nečte se lehce. Ne proto, že by byla kniha špatně napsaná, ale právě naopak. Autorka dokáže velmi dobře pracovat s atmosférou a emocemi, takže některé momenty člověka opravdu zasáhnou. Je to ten typ thrilleru, který není děsivý brutalitou, ale tím, co dělá s psychikou postav i čtenáře. Obě sestry jsou napsané velmi dobře, ale každá úplně jinak. Lucie působí tišeji, uzavřeněji, nenápadněji. A právě ona mi přišla možná o něco uvěřitelnější. Její reakce na trauma, nejistota i způsob, jakým sama sebe chrání, na mě působily hodně autenticky. Anna je oproti ní výrazná, divoká a psychologicky mnohem komplikovanější. Některé její činy už pro mě byly možná trochu za hranou uvěřitelnosti, ale zároveň musím říct, že jako postava byla fascinující. Přesně ten typ člověka, kterého možná úplně nechápete, ale vlastně o něm chcete číst pořád dál a dál. Zajímavé jsou i vedlejší postavy. Hlavní negativní postava je napsaná opravdu dobře a dokáže vyvolat hodně nepříjemné pocity. Hodně zvláštní pro mě byl ale jejich otec. Tam už jsem si místy říkala, že si nedokážu představit, že by někdo v reálném životě reagoval právě takhle. Ale zároveň to příběhu dodává určitou dávku zla a znepokojení. Styl autorky mi sedl hodně. Píše čtivě, používá hodně dialogů, ale nepůsobí to zbytečně ukecaně. Naopak – dialogy dobře posouvají děj a pomáhají budovat vztahy i napětí. Moc se mi líbilo i to, jak pracuje s jazykem. Používá hodně popisů, přídavných jmen a různých detailů, díky kterým si člověk prostředí i atmosféru dokáže velmi živě představit. Text díky tomu nepůsobí stroze, ale mnohem víc vtahuje do děje. Co oceňuju asi nejvíc, je gradace příběhu. Napětí se postupně stupňuje a až do konce vlastně úplně nevíte, co všechno se skutečně stalo a jaký bude další vývoj. Autorka dávkuje informace velmi chytře, takže člověk pořád chce číst dál a skládat si celý obraz dohromady. Celkově velmi dobře napsaný thriller s hodně nepříjemným, bolestným tématem, který ale funguje přesně tak, jak má. Temný, psychologický, místy až nechutný, ale velmi čtivý. Pokud máte rádi thrillery a psychologické příběhy, které stojí hlavně na atmosféře, postupném odhalování a emocích postav, tohle by vás mohlo hodně bavit.