Recenze na knihu
Noční labuť Zuzana Hartmanová

Super čtení, co má spád. Trochu jsem se bála formátu, protože mám raději dlouhé příběhy než povídky a byla jsem příjemně překvapena. Každá povídka je tu sice sama za sebe, ale o to lákavěji pak působí nenápadné narážky a propojení, která vše spojují do celku a dodávají knize ještě zábavnější a ještě napínavější dimenzi.

Kniha byla pro mě velkým překvapením. Jedná se o autorčinu prvotinu a určitě se není za co stydět. Občas mi sice přišlo, že některé věci by tam mohly být trochu více dotáhnuté do konce, ale pevně věřím, že s další knihou to bude ještě lepší. Hlavní hrdinku jsem si rychle oblíbila, i když někdy byla dle mého názoru naivnější než by se u ní dalo očekávat. Ale co už, nikdo nejsme bez chyby. Každopádně děj rychle utíkal a já jsem si ho užila :)

Nekromantka a rytíř. Konkláve a řád. A ještě k tomu minotaur… Něco na tý Nix bude a Beilena to nenechá netečnýho, protože od ní něco chce.

Tak tohle byla velká paráda :) styl vyprávění mi sednul, příběh rozdělený do samostatných a zároveň propojených povídek byl skvělý a mně teď nezbývá nic jiného, než někde splašit druhý díl :) P.S. Díky Míše Merglové a Petrovi Brožovskému za vydání sborníku Krev, monstra a cukroví, díky němuž jsem autorku objevila.

Nějak mi z popisku uniklo, že je to vlastně série povídek. Až když jsem se podivil, jak jsou jednotlivé "kapitoly" dlouhé, došlo mi jak se věci mají. Povídky mívají omezený záběr na jednu událost, myšlenku či koncept, tedy jsem se obával, že knize bude chybět klasické budování a vrstvení příběhu, hloubka postav a světa. A jak jsem se mýlil! Ze začátku hlavní hrdinka i děj vypadají tak nějak ok, neurazí nenadchne. Jenže každý další příběh přidává další vrstvy, nové informace. Netrvalo dlouho a přirostla mi k srdci, což se ani u jinak vysoce kvalitních fantasy děl nestává často. Je až překvapivé, jaké drobnosti jsou někdy mezi řádky opuštěné tak šikovně, že si jich rozhodně všimnu a později hrají významnou roli. Svět působí živě. Magický systém je rozpracovaný tak, že mam pocit že mu rozumím a vím, co od něj čekat. Celé je to tak působivé, že zmiňovat těch pár chybiček, které jsem v knize zahlédl, se zdá zcela nepatřičné. Jakože wow

Smrt obchází různé kouty. Někdy se objeví tam, kde ji čekáme, ale častěji tam, kde ji nikdo nečeká. Jedno je však jisté, kde se objeví Nix, nekromantka a lich v jednom, tam je smrt vždy nakonec přítomna. Ať už v podobě magie nebo třeba rozzuřeného minotaura Toghara, který jí stále hlídá záda. Od autorky jsem četla již několik knih. Začala jsem sérii Krysy apokalypsy, pak přečetla Kosti pod mechem a z obojího jsem byla nadšená. Když jsem tedy narazila na její prvotinu Noční labuť, nemohla jsem odolat. Tím spíš, že se její děj odehrává v zemi Accad, která se objevuje právě i v Kostech. Můžeme tedy říct, že Kosti pod mechem, ač jsou mladší, jsou časově jakýmsi prequelem právě Noční labuti. Kniha je napsána jako povídkový román. Obsahuje celkem sedm povídek, které ale dohromady tvoří ucelený příběh. Ačkoli je každá povídka jiná a odehrávají se v rámci sedmi let, všechny přece jen pár věcích spojuje. Tak zaprvé, objevuje se v nich, coby hlavní hrdinka, Nix. Každá z povídek řeší temná, místy až depresivní témata jako např. vraždu, znásilnění, otroctví, nebo boj na život a na smrt k pobavení diváků. Nix se po celou dobu neskutečně vyvíjí a roste. Což já mám hodně ráda Na začátku se může zdát jako takový studený psí čumák. Čím více ji ale poznáváme, tím víc zjišťujeme, co vše se jí v minulosti stalo, co ji formulovalo, a vlastně ji začínáme chápat a možná i trochu litovat. Měla to v životě vážně těžké. I přes to všechno se v knize i zasmějete. Co musím neskutečně pochválit je i krásná mapa s erby. Vážně pecka. Také se mi líbilo, že oproti Kostem, které se odehrávají převážně na Pláních, jsme tady procestovali téměř celý Accad. Dostali jsme tak větší a ucelenější náhled to tohoto světa. Včetně vysvětlení vztahu Řádu ke Konkláve nebo k alchymistům. Nejvíce se mi líbila hned první povídka Mrtvá čarodějka. Měla totiž super detektivní zápletku, která mne nutila přemýšlet a vymýšlet, jak to vše bylo. V příběhu jsem místy malinko viděla vliv Zaklínače. Nix byla v některých věcech dost podobná Yennefer. Je to čarodějka, nemůže mít děti, je mocná, ale stále se ještě hledá. Rozhodně se chci co nejdříve pustit i do druhého dílu. Accad mne naprosto uchvátil. Hodnotím⭐⭐⭐⭐,5/5

Za mě to bylo boží! S hlavní postavou jsme si skvěle sedli a jednotlivé příběhy byli také velmi zajímavé. Jediné, co mi vadilo byli trochu neucelené flashbacky do její minulosti, které by na sebe mohli trochu lépe navazovat.