Recenze na knihu
V rouše beránčím Simo Hiltunen

Zahraniční recenze knihy V rouše beránčím slibovaly "pečlivě budovanou teorii zla", takže jsem se docela obávala, jestli to pro mě nebude trochu moc silné kafe. Navíc číst kolem Vánoc o vraždě na Štědrý večer tomu moc nepřidá. Naštěstí se ale děj odehrává začátkem léta a Lauri Kivi se k předchozím "rodinným usmrcením" vrací kvůli velkému novinovému článku. Díky retrospektivním vsuvkám se však podíváme i do minulosti. Hned na začátku knihy narazí chlapec v lese na vlka, a vyhraje nad ním. Jenže kdo je ten chlapec - Lauri, vrah, nebo někdo úplně jiný? Všechny střípky do sebe pomalu zapadají - tou hlavní otázkou totiž ve skutečnosti není jméno hlavního záporáka, ale jestli může být zlo dědičné. Jak moc naše chování v dospělosti ovlivňuje naše dětství? Proč nosí Lauri Kivi od dětství naslouchátko? Jaké jsou vlastně pohnutky vrahů? Dokážeme i s někým takovým soucítit? Nebo může i úplně normální člověk cítit nutkání ukončit nějaký život? Mezi klasickými severskými detektivkami působí V rouše beránčím trochu jako zjevení. I když by si zasloužil trochu víc poznámek pod čarou - třeba o tom, že Kivi znamená ve finštině Kámen a ne to zelené ovoce. Pak byste možná Lauriho brali hned od začátku jako tvrďáka, že? :)