Recenze na knihu
Útok obrů Kevin Hearne

Útok obrov patrí medzi najlepšie knihy, ktoré som tento rok čítala. Je to príbeh, ktorý rozdeľuje čitateľov, nie preto, že by bol kontroverzný, ale preto, že autor vytvoril svet, ktorý buď milujete, alebo mu neviete prísť na meno. Ja s radosťou priznávam, že patrím do tej prvej skupiny. Dôvodom je autorov štýl rozprávania, ktorý nie je jednoduchý. Príbeh sprostredkúva Fintan, bard z národa Rael, a robí to formou prerozprávania denníkov postáv z rôznych krajín. Každá má svoju jedinečnú identitu, odlišný jazyk, kultúru, spôsob vnímania sveta. Vďaka výbornému prekladu viete hneď rozoznať, kto sa práve prihovára a z akej spoločnosti pochádza. Krajiny Teldwenu žili dlho v mieri, až kým na ne bez varovania nezaútočili obrovia. V priebehu chvíle sa svet zmení. Chaos, improvizácia, panika. Táto neistota, zmätenosť a ľudská snaha zachovať si nádej pôsobila na mňa až mrazivo realisticky, ako odraz toho, čo vidíme aj v našej dobe. No to, čo ma úplne očarilo, bola mágia, konkrétne kenningy. Nepredstavujte si však žiadne neobmedzené sily. Mágia v tomto svete nie je perfektná. Nie je zadarmo. Každý jej dotyk niečo stojí. A práve to robí túto mágiu a príbeh tak silný. Pretože ľudia sú ochotní obetovať niečo zo seba, aby ochránili druhých. No nejde tu o hrdinov v lesklých brneniach. Nečakajte jedného výnimočného vyvoleného so super schopnosťami, ktorému budete držať palce až do konca. Tento príbeh ukazuje, že svet nemusí zmeniť jeden človek, ale stovky drobných krokov, cielených či náhodných, ktoré robia obyčajní ľudia. Sú to matky, pisári, akademici, obchodníci, synovia, dcéry, vojaci, ale aj panovníci. Ocitli sa uprostred vojny, ktorú si nevybrali. A predsa práve oni menia osudy sveta. Niekto cez vlastný strach, iný cez premyslenú stratégiu, ďalší cez osobnú stratu. Spolu skladajú veľkolepú a hlbokú mozaiku udalostí, ktorá vás vtiahne a nepustí. No a potom sú tu tie drobnosti, ktoré som milovala: oranžová farba, darčekové koše, záľuba v písaní denníkov, kamene... jednoducho maličkosti, ktoré dotvárali skvelý celok. Lebo práve tie drobnosti v spojení s veľkým príbehom robia z Útoku obrov nezabudnuteľný príbeh, ktorý vo vás zanechá ešte dlho stopu.

Když bardovo vyprávění poslouchám nestačím se divit, co všechno ten člověk dokáže vymyslet. Čím déle ho ale poslouchám, tím více zjišťuji, že se nejedná o vymyšlené příběhy, ale o příběhy, které se udály. Všechny ty malé střípky, malá rozhodnutí obyčejných lidí, tohle vše vedlo k tomu, kde se nacházíme teď. Ježí se mi chlupy po celém těle a chápu, že tenhle konec byl nevyhnutelný. Jsem Dervan, písař, který má zaznamenat slovo od slova vyprávění realského barda. A pokud čteš tyhle řádky našel jsi můj deník. Doufám, že máš čas na čtení, protože tohle nebude pár stránek, ale celá jedna velká bichle mých záznamů. Budu ti vyprávět všechno tak, jak jsem to slyšel a viděl. Ano, realský bard na sebe dokázal při vyprávění vzít podobu všech hlavních postav od obra Gorina, forského zeleného rukávce Nel až po dějepravce Gondela. A byla to parádní podívaná. Vše nám vyprávěl v první osobě a čerpal z deníků nebo osobních setkání přímo s hlavními hrdiny, aspoň to nám tvrdil. Jeho vyprávění bylo naprosto jedinečné a v žádném jiném představení, knize ani spisech jsem nic podobného neviděl. Zkrátka originální každým coulem. Dokonce i věrně vystihl všechny rasy. A to nejen vizáží, ale i mluvou a chováním. Každý z diváků si našel svého oblíbence a těšil se na linku s ním. U mne to byl překvapivě dějepisec, kamenice a mladý svolávač zvěře. Někdo může namítat, že se postavy chovají neracionalně, vyzrazují vojenská tajemství atd., ale jak by jste se chovali vy, kdyby se před vašima dveřma po dlouhém období míru objevila cizí armáda obrů? Od knihy jsem dostala vše, co jsem chtěla. Nový promyšlený svět s originální magií. Autor ukázal, že se nebojí zabít důležité postavy, a to mám ráda. Je pravda, že v půlce knihy jsem se u jedné postavy malinko nudila, její dějová linka mi zkrátka nesedla, ale to neznamená, že vám sedět také nebude. Knihu rozhodně doporučuji číst, až na ni budete mít opravdu čas. Je to pořádná bichlička a rozhodně se nečte nijak snadno. Jelikož je psána naprosto odlišně od všeho, co jsem doposud četla, chápu, že názory na ní se budou rozcházet. Buď ji budete milovat, nebo vám zkrátka nesedne. Tak co? Vyzkoušíte?