Recenze na knihu
Střed se hroutí zevnitř Elyn R. Saksová

Autorka v této autobiografické knize popisuje svůj život s těžkou duševní nemocí. Začíná už v dětství a provází nás až do dospělosti. Ukazuje, jak moc jí nemoc zasahovala do běžného života, kolikrát ji úplně vyřadila z fungování, ale zároveň i to, že navzdory všemu dokázala vystudovat vysokou školu a stát se uznávanou vědkyní. Vypráví o tom, co jí nemoc vzala, co jí dala, jak se postupně učila zvládat její projevy a jakou cestu musela ujít, aby mohla žít co nejběžnější život. Musím říct, že tahle kniha na mě opravdu zapůsobila. Je hodně syrová, místy až drsná, ale právě díky tomu působí naprosto autenticky. Autorka jde až na dřeň. Nebojí se popsat ani ty nejtěžší okamžiky svého života, svoje pády, chvíle beznaděje ani situace, za které by se spousta lidí možná styděla. Tím, že jde o skutečný příběh, má všechno ještě mnohem větší sílu. Nejvíc mě ale oslovilo to, jak o sobě autorka píše. Neměla jsem ani na chvíli pocit, že by chtěla vzbudit lítost nebo ze sebe dělat oběť. Naopak. Všechno popisuje s obrovskou upřímností a pokorou. Přizná svoje chyby, svoje slabosti i chvíle, kdy byla úplně na dně. Ale zároveň z ní celou dobu cítíte obrovskou vůli nevzdat se. Kolikrát jsem si při čtení říkala, že bych to na jejím místě asi vzdala. Ona ale pořád hledala způsob, jak jít dál, a právě to jsem na ní obdivovala asi nejvíc. Líbilo se mi také, že kniha neukazuje jen samotnou nemoc, ale i člověka, který s ní žije. To je podle mě obrovský rozdíl. Často máme tendenci vidět diagnózu, ale zapomínáme, že za ní je normální člověk se svými sny, obavami, vztahy i obyčejnými radostmi. Tohle se autorce podařilo předat opravdu skvěle. Ano, občas se v knize objeví i odbornější pasáže nebo vysvětlování některých souvislostí. Přiznám se, že ty mě bavily o něco méně než samotný příběh. Na druhou stranu chápu, proč tam jsou, a myslím, že ke knize patří. Já jsem si z ní odnesla hlavně to, že psychická nemoc člověku může vzít strašně moc, ale nemusí mu vzít úplně všechno. Pořád může studovat, pracovat, mít sny a hledat cestu, jak žít co nejlépe. Nebude to jednoduché a nebude to bez pádů, ale tahle kniha mi ukázala, že naděje existuje. Myslím, že by si ji neměli přečíst jen lidé, kteří sami s psychickou nemocí bojují, ale i jejich blízcí. Pomůže jim totiž pochopit něco, co se zvenku pochopit jen velmi těžko dá. A právě v tom podle mě spočívá její největší síla.