Recenze na knihu
Sídlo smutku Gail Godwin

Pasáže okolo tajemného stavení nesou paranormální prvky, ale především je to příběh o malém klukovi, který se musel vypořádat s nepřízní osudu. Kniha se čte dobře, i když má místy pomalejší tempo. O to více si ale můžeme udělat obrázek o duševním rozpoložení hlavního hrdiny. Když pominu pasáže okolo tajemného stavení, kdy jsem byla napnutá, bylo mi při čtení smutno. A možná právě proto ve mně bude příběh ještě dlouho doznívat.

Ačkoliv jsem si před čtením tohoto titulu myslela, že se strachy ani nepohnu a má původní očekávání nebyla naplněna, byla jsem s příběhem jako takovým spokojena. Bylo mi totiž nabídnuto důvěrně poznat tři hlavní hrdiny, a to se mi v poslední době u čtení dlouho nestalo.

Kniha je krásná, ovšem pokud čekáte nějaké paranormální aktivity, tak to byste hledali marně. Kniha jde do hloubky vědomí. Je v ní obsaženo velmi mnoho rozdílných emocí, které na každého působí jinak. Doporučuji si ji přečíst, půjčila jsem jí mamce a každá z ní máme absolutně jiný pocit, podle mě je schopná zaujmout každého a každý si v ní najde jiný pohled. Mamka jako matka byla hodně dojatá, já jako svodobá žena jsem v ní hledala i trochu duchařské "akce", a tam ovšem až tak velká nebyla.

Knihu jsem docetla do pulky, pak jsem to vzdala. Zbytecne roztahany text, kolikrat jsem precetla stranku a zjistila jsem, ze jsem vubec cteni nevnimala.

Jsem zklamaná. Kniha je sice čtivá, ale bohužel nenaplnila mé očekávání. Po druhé už bych nečetla.

Kniha mě trochu zklamala. Čekala jsem pořádnou duchařinu, ale nakonec z toho nic nebylo. Příběh je spíše o zármutku a výčitkách svědomí.

Jedno je pravda. Kniha byla ctiva a cteni ubihalo samo. Jedine, co me trochu mrzi, tak ze se nejedna zrovna o ducharsky pribeh, ale spise bych rekla, ze jde o roman, ktery se zabyva sondou do opustene, smutne detske duse. Ale i presto, doporucuji ke cteni.

Příběh o ničem. Jediná výhoda knihy je, že i přes nudný obsah, je čtivá.

čtivá kniha ....

Kniha mě neoslovila, začala jsem přeskakovat stránky, pak i kapitoly. Nakonec jsem jí odložila.

Původně jsem očekávala příběh nabitý dějem s nadpřirozenými prvky, proto se mi kniha rozčítala hůř, když se pořád nic moc nedělo. Když jsem se ale přepla z očekávaní "hororu" na "drama", tak to byl krásný zážitek. Kniha teče pomalu a v podstatě se v ní nic velkého neděje, celá se odehrává v mysli desetiletého kluka. Dočetla jsem s úsměvem na tváři a ještě nějakou chvíli ve mě příběh rezonoval. Pokud nevyžaduje příběh, který je nutně plný dějových zvratů, ale chce se přečíst milou knihu o klukovi, co se vyrovnává se smrtí maminky a učí se žít se svou samotářskou tetou, tak vás kniha nadchne,

Tady se nemůžu rozhodnout, jaké hodnocení dát. Knihu jsem si vybrala podle anotace a myslela jsem si, že bude trošku napínavá, tajemná a budu se třeba i bát. Kdo čeká něco podobného, tak vězte, že nic takového se dít nebude. Je to spíše kniha filosofická, pojednávající o pomíjivosti života a pohledu na něj očima 11 letého chlapce. Na můj vkus (až moc) se tam dost informací opakovalo a tak nějak se to táhlo. Čekala jsem nějakou zásadní zápletku a děj, ale ani ten úplně nepřichází. Vše tak pomale plyne, až zjistíte, že i vaše myšlenky plynou jinde než nad knihou. Nejsem si jistá jestli je to kniha kterou si chci číst přečíst znovu. Jistý otisk ve mě zanechala a mám pocit, že kdybych si ji přečetla s vědomím, filosofického zamyšlení možná bych si z ní i odnesla víc.

Vůbec mi nesla číst. Odložila jsem ji v půlce. Asi jsem čekala o dost víc

Nemohla jsem se knížkou prokousat. Žádné napětí, žádný strach. S prominutím knížka o ničem, nedočetla jsem

Kniha se cetla dobre, ale konec byl takovy rozplizly do ztracena. Z ducharske linky je tam minumum.