Recenze na knihu
Raději zešílet v divočině Aleš Palán,Jan Šibík

Někdy v polovině února jsem si v předprodeji objednal knihu publicisty a spisovatele Aleše Palána a fotografa Honzy Šibíka Raději zešílet v divočině. Před pár dny zalezla do knihovny pavoučí. Nejen tam. Zalezla si se mnou i do pelíšku, zalezla mi do očí, zalezla mi do ♥ . Jasně, nejsem a nechci být nad věcí, nejsem ani trochu nezávislým recenzentem. Kniha je o šumavských samotářích a tak trochu znám tři z nich. Třeba brášky Klišíky znám už docela dlouho a od těch prvních mých setkáních s nimi na Štégrovce je mám rád. Už proto jsem se na to své zešílení těšil. I jména autorů jsem vnímal jako znamení čehosi dobrého. Nenalezl jsem na těch stránkách zdaleka jen návody k přežití někde u lesa, kdesi na samotě, tak trochu na okraji nebo snad i za okrajem většinové společnosti. Čekala tam na mne otevřená vrátka k tomu všemu, co ty človíčky potkalo, ke slunci, k větru, k dešti. K tichu i k bouřkám. K úsměvům, k slzám. K malým kamenům na cestách, o které se dá zakopnout i k balvanům, které je dobré trochu odvalit nebo to aspoň zkusit. Mám ve své knihovně několik knížek, které kdesi ve mně dokážou otevřít takový nenápadný kohoutek. Nečekal jsem, že i při setkáních s šumavskými samotáři budu muset čas od času počkat, až se mi zase zaostří zrak, až přestane odtávat ten sníh z očí. Raději zešílet v divočině je prostě zatraceně silná knížka. Tím nemám na mysli počet stránek nebo sílu papíru. Myslím tím sílu těch výpovědí, sílu těch životů, sílu v srdcích... Díky.

Velmi zajímavé příběhy o lidech, kteří se rozhodli být naprosto volní.

Velice zajímavá kniha. Mnoho věcí, které jednotliví aktéři rozhovorů sdělují, chápu. Jen si říkám, zda to odloučení od civilizace (i když v těchto případech a v českých poměrech to nelze brát doslova) zas nepřináší člověku jiné stresy - jak přečkat zimu, nemoc atd. Ale kniha stojí za přečtení, za úvahy a jsem rád, že jsem si ji opatřil.

Jako technologický člověk mě tato kniha vzala za srdce. Kupuji další a rozdávám ostatním jako dárky.

Ahoj kniha naprosto skvělá životní příběhy těchto lidí jsou k zamyšlení a dnešní omladina by se měla nad sebou zamyslet celkově a jiní lidé také vřelé díky autorům

Kniha se četla sama.

Výborná kniha! Sama bych takhle žít nedokázala a obdivuju šílence z šumavské divočiny.

Šumavu a celkově Jižní Čechy miluju a tak mi vyprávění byla velmi blízká.Nad příběhy jsem se mnohdy pozastavila.Kniha stojí rozhodně za přečtení.

Síla a svoboda. Chci z města pryč a zešílet. V divočině.

Dobré i když ne moc veselé čtení. Všichni protagonisté jsou silné a vyhraněné osobnosti klobouk před nimi dolů. Fotografie od pana Šibíka opět brilantní.

Zakoupila jsem a přečetla doslova jedním dechem. Naprosto jiný svět,který si neumím představit. Ovšem musí to být nesmírně osvobozující. Supr čtení

Krásně a s citem napsáno. Člověk se zamyslí nad svým vlastním životem....

3,5* Pořád si nejsem úplně jistá jak moc se mi tato knížka líbila, dokonce jsem ji po doposlouchání v audioknižní podobě znovu přečetla v klasické tištěné podobě, a stále nevím, proto hodnotím tak jak hodnotím. Myšlenka a ústřední téma se mi líbí velmi moc, přiblížit čtenáři samotáře, kteří si tuto cestu zvolili a proč, ukázat i u ních rozmanitost, že jeden to své žití, svou volbu, vidí tak, jiný onak, i víra každého z nich je jiná, jinak "samotu" přijímají muži, jinak ženy. Tato sonda byla velmi zajímavá, také se mi líbila forma dialogu autora s daným respondentem a překrásné jsou také fotografie, ale pro mě tam asi nebylo úplně to, co jsem očekávala, a to je vždy chyba, když má člověk velká očekávání, což já bohužel měla. Rozhodně si ale velmi brzo přečtu i druhý díl o samotářích nejen z Čech, ale i Moravy, a třeba si ten svůj názor ujednotím ;-) Každopádně jako vhled do nekonzumního života je tato knížka skvělou volbou.

Spousty mouder, pravd a ponaučení do života,do budoucnosti.Pochopení a sounáležitost s postavami v této knize.

Skvělá kniha vřele doporučuji všem lidem světa

moc pěkná kniha k zamyšlení, přečteno jedním dechem ...a pak ještě jednou..budu se k ní vracet.

Libi se mi, jak autor na zaklade rozhovoru ukazuje alternativu k zivotu ve meste vcetne jeho silnych a slabych stranek.

Knihu jsem přečetla téměř na jeden zátah. Ocenila jsem jinakost každého rozhovoru - že byly citlivě vedeny na tělo danému člověku. Zároveň jsou ale všechny ve stejném duchu. Za mě perfektní knížka, která mě podnítila k zamyšlení se nad mým životem - především nad jeho duchovní a materiální stránkou.

Naprosto naplňuje očekávání. Všechny příběhy jsou zajímavé, každý jinak, ale každý dá nahlédnout na svět kolem nás z trochu jiného úhlu. Poskytuje nenásilnou zpětnou vazbu k našemu způsobu života a k tomu, zda bychom nemohli žít jinak - i uprostřed města třeba.

Knihu Raději zešílet v divočině jsem si koupila již po prvním vydání, hned ji přečetla a z nadšení z ní ji věnovala. Nyní jsem si ji koupila a přečetla znovu a stále se k ní budu vracet a z jejích příběhů a myšlenek čerpat. Díky Aleši Palánovi