Poslední valčík je můj

Začínající balerína Alabama a úspěšný malíř David na první pohled vypadají jako dokonalý mladý pár. Skutečnost je ale jiná. Přestože oba patří k americké smetánce jazzového věku, jejich manželství se kvůli hádkám a žárlivosti rozpadá. Alabama nakonec přistoupí k ráznému kroku a od Davida i své dcery se odstěhuje, aby se mohla věnovat své kariéře v prestižním tanečním souboru. Vážné zranění ale všechno vmžiku změní.

Jediný svůj román napsala Zelda Fitzgeraldová, manželka Francise Scotta Fitzgeralda, za necelé dva měsíce během pobytu v psychiatrické léčebně. Dílo nese výrazné autobiografické rysy a představuje určitý protipól k Fitzgeraldově podobně laděné knize Něžná je noc. Jazykem plným bohatých metafor, popisů, symbolů, ale i vášně vypravuje Zelda Fitzgeraldová klasický příběh amerického snu, který provázejí velké úspěchy i životní zklamání. „Vyprávění se vyznačuje nevídanou, spojitou vnímavostí smyslů, kte¬rá sytí jeho až neukrotitelnou metaforičnost. Zelda Sayre byla pozoru¬hodnou malířkou, z jejíhož díla se bohužel zachovalo jen málo, ale ro¬mán originalitu jejího vidění jasně prokazuje,“ píše v doslovu Eva Kalivodová.

Zelda Fitzgeraldová (1900–1948) byla americká spisovatelka, malířka, manželka Francise Scotta Fitzgeralda. Poznali se roku 1918, když se přihlásil k?armádě a trávil dny v?Alabamě. Necelé dva roky nato se vzali, ale manželství provázely časté konflikty. V?roce 1930 jí byla diagnostikována schizofrenie a po celý zbytek života se s?touto duševní poruchou potýkala. V?roce 1932, během pobytu v?léčebně, začala pracovat na svém jediném, částečně autobiografickém románu, který dokončila během šesti týdnů. Zemřela roku 1948, když v?léčebně propukl požár a zabil devět žen včetně Zeldy.

Sdílet