Neexistence

"Nikdy nevíš, jak se zachováš, až se zamiluješ. Nikdy nevíš, co se z tebe pak stane." Svět není černobílý, stejně jako člověk není jen zlý nebo hodný. Tolik jsem chtěla jednoho nesnášet, ale nešlo mi to. Vždy říkám, že na nás největší vliv mají kamarádi a lásky. A tato kniha je toho jasným důkazem. Hodně drog, sexu, ale také hodně lásky. Chemie mezi nimi - neskutečná. Byla jsem vážně zvědavá, zda se hodný kluk nechá stáhnout a nebo zda rebela láska změní k dobrému. Protože věřím, že láska, jako jedna z mála na světě, umí lidi měnit. Konec mi přišel neskutečný, protože když budete opravdu pozorně číst, tak jedna myšlenka z knihy na něj přesně ukazuje...zrovna jedna z nejhlubších myšlenek, a to žít přítomností a nedívat se moc do budoucnosti..... nebudu spoilerovat

Po dlouhé době jsem se rozhodl, že chci zase začít číst. Nemohl jsem si pro začátek vybrat lépe. Kniha mě okamžitě vtáhla do děje, hltal jsem každou větu a nemohl jsem přestat. Ty různé emoce, co jsem při čtení cítil: překvapení, očekávání, nadšení, vzrušení, vztek, frustrace, smutek, zklamání, úleva. Taky pocit náklonnosti, ale i znechucení oběma hlavními postavami. Asi jsem nikdy nečetl knihu, která by ve mně vyvolala tolik emocí a pocitů najednou. Autorky odvedly opravdu výbornou práci. Vůbec jsem to nečekal, ale až podivně moc jsem si čtení této knihy užíval a přál jsem si, aby nikdy neskončila. Doporučuju všemi deseti!

Naprosto úžasné! Čtivé, hluboké a drsné. Mělo to hloubku, myšlenku a prostě všechno co očekáváte a chcete. Ten konec mě teda dost rozhodil a dostal... Naprosto skvělé povahy hlavních postav. Vcítila jsem se do nich a prožívala každé slovo. Chápala jsem jejich myšlení, rozhodování a činy. Slzy, smích, dojetí a smutek, všechno nádherné a mě to sebralo dech. Naprosto dokonale napsané! Příběh vás nepustí a vy knihu neodložíte. Klaním se autorkám protože tohle je za mě mistrovské dílo! Musím stoprocentně doporučit! NEJLEPŠÍ KNIHA JAKOU JSEM KDY ČETLA. (Uznala by jsem to jen pro starší čtenáře a vyspělé povahy, takže si přečtěte varování)

Bylo to toxické čtení. A nemyslím to jen kvůli drogám, které se ze stránek sypaly čím dál intenzivněji, čím hlouběji jsem se do knihy nořil. Ty byly jen symptomem. Skutečná toxicita ležela jinde… ve vztahu hlavních postav. Ta kniha je bolestně přesná v tom, jak ukazuje, že nejsme formováni jen prostředím, ale především lidmi, které milujeme. A že někdy milujeme víc, než je pro nás zdravé. Víc, než bychom si přáli. Víc, než bychom dokázali obhájit před ostatními a často i sami před sebou. Je to příběh o vztahu, který ubližuje. A přesto v něm zůstáváte. Ne proto, že byste neviděli jeho destruktivitu. Ale právě proto, že ji vidíte a přesto nejste schopni odejít. Protože zamilovanost není slepota. Je to vědomé rozhodnutí dívat se jinam. Čtení bylo návykové. Ne v povrchním slova smyslu, ale v tom hlubším, existenciálním. Četl jsem do noci. Vstával dřív, než jsem musel, jen abych mohl pokračovat. Četl jsem v tramvaji, v práci o pauzách, cestou domů, doma. Kniha se mi doslova vplétala do dne. Byla to nepohodlná, syrová, intenzivní jízda. Taková, která vás nenechá v klidu, ale zároveň vám nedovolí vystoupit.

Ja vůbec nevím jestli se mi knížka líbila nebo ne, ale jedno vim jistě a to že mě totálně zničila. U knížky jsem snad furt jenom brečela, nevím jak se ohledně toho cítit, absolutně nevím. Jako doporučuji jí ale musíte se na to psychicky připravit.