Recenze na knihu
Koukol Zoska Papuzanka

Hlavní hrdinka, malá dívka, nám vypráví o životě své rodiny, o prázdninách, které tráví u babičky a dědy. Zní to idylicky, ale jen do té doby, než si poskládáte obraz nefunkční rodiny, objevíte křivdy, které se nesou napříč generacemi. Každý si tu hledá své místo a cestu k pochopení a možná i odpuštění. Toto je pro mě druhá knížka autorky a opět jsem nadšená. Její předchozí kniha Vytrácení mě okouzlila svým stylem a autorka mu zůstala věrna i tentokrát. Čtení tak byla opravdu radost, i když… Je to psáno nádherně, květnatě a poeticky, ale za tou krásou uvidíte smutek, bolest a nezdravé vztahy. Pohled na svět nevinnýma dětskýma očima, obzvláště na ten nefungující svět, je pro mě vždycky více bolavý. Tady máte navíc tolik problémů napříč jednou rodinou, že vám bude u čtení vážně smutno a budete si přát, aby malá hlavní hrdinka jela na prázdniny jinam. Na druhou stranu si tu budete užívat venkova, budete běhat po loukách i ochutnávat zralé maliny. Spousta věcí tu je jen naznačených a když jsem si uvědomila jejich skrytý význam, tak mě to zasáhlo a dotklo se to mých citů. Je to osobité a originální a já si užívala každičkou větu, každičkou stránku. Ač vážně smutný příběh, několikrát jsem se musela i smát. Prostě skvělé! Bonusem pro mě bylo i spousta bylinek, které se v příběhu vyskytovaly.

Pro ty, kdo rádi přemýšlejí o životě. Vyprávění, které se skládá z hlubších, důležitých myšlenek schovaných v místy úsměvném, místy skromně jednoduchém šatě. Avšak vždy cílí přímo na komoru bez příkras a natvrdo. Poetický příběh vyprávěný nelítostnou, syrovou formou, přesto by vás lákalo ho zažít. Nádherná kniha!