Recenze na knihu
Vítejte v Hjunamském knihkupectví Hwang Porum

Těšila jsem se na tuto knihu hrozně moc, protože na mě působila tak podzimně a slibovala feel-good příběh. No, kde začít Děj se odehrává prakticky jen v knihkupectví, které vlastní Jongdžu a v něm sledujeme příběhy mnoha lidí. Jde o opravdu pomalou, atmosférickou knihu, která se zabývá tématy jako workoholismus, vyhoření, naplnění představ nebo krachující manželství. Líbilo se mi prostředí i příběhy postav a to, co se jim v životech odehrává. Hodně mě oslovily například myšlenky, které jsou každodenním tématem mnoha lidí a to je, že vysoké vzdělání nám nemusí nutně zajistit spokojený a naplněný život. Nicméně, kniha byla opravdu, ale opravdu pomalá. Táhla se a i když byla feel-good, tak já se moc good necítila Asi bych to brala, kdyby kniha měla nějaký spád, zajímavou dějovou linku, ale tam se nic moc nedělo. Jelo si to furt ve stejném duchu, žádné napětí, žádné otazníky, nic. Proto mě kniha neoslovila, ale pokud někdo hledá knihu, u které vypne, nebude nic očekávat a bude chtít jen prožívat atmosféru, může se mu to líbit Určitě není špatná, jen si potřebuje najít toho správného čtenáře ❤️

Jongdžu měla podle všech společenských měřítek všechno, co by si člověk mohl přát. Přesto šťastná nebyla. Rozhodla se proto svůj dosavadní život nechat za sebou a splnit si dávný sen – otevřít si knihkupectví. Tahle kniha je něco, co mě po opravdu dlouhé době dokázalo uklidnit a na chvíli ztišit hlavu. A přesně to jsem teď potřebovala. Zamilovala jsem si to malé, kouzelné a klidné knihkupectví. Při čtení jsem měla pocit, jako bych do něj sama vstoupila – viděla Jongdžu, jak si zapisuje své myšlenky na lístečky, a Mindžuna, jak připravuje voňavou kávu, která se jako by spolu s její vůní vpíjela mezi stránky knih. A kdo by tam nechtěl na chvíli posedět? V knihkupectví se postupně potkává různorodá, ale velmi sympatická skupina lidí. Každý z nich má svůj vlastní příběh, starosti i něco, s čím se snaží vyrovnat. A právě jejich setkávání je jednou z věcí, které mě na knize bavily nejvíc. Hwang Porum prostřednictvím svých postav otevírá spoustu zajímavých témat – vztahy s rodiči, workoholismus, společenská očekávání, minimalistický způsob života, hledání sebe sama i vlastní spokojenosti nebo syndrom hodné holky. Připomíná také, že jít si za svými sny je důležité, ale samotný splněný sen ještě automaticky neznamená šťastný život. Je to klidná, místy až filozofická kniha, která člověka nenutí spěchat. Spíš ho přiměje zastavit se a přemýšlet. Je jako malé pohlazení po duši v době, kdy máme všichni pocit, že musíme pořád někam běžet. A přiznám se, že právě tohle jsem si na ní užila nejvíc. Trochu mi ale chyběla výraznější dějová linka a hlubší rozpracování některých postav. Přesto mě její atmosféra natolik pohltila, že jsem jí to dokázala odpustit. Tak co… nechtěli byste sami vstoupit do Hjunamského knihkupectví, zabořit se do pohodlného křesla, nechat kolem sebe vonět knihy a vychutnat si šálek té nejlepší kávy od baristy Mindžuna? „Dobře prožitý den znamená dobře prožitý život.“ Hodnotím 4/5 a vřele doporučuji k přečtení.