Recenze na knihu
Kruguerský masakr Luciano Lamberti

Současná jihoamerická literární scéna zažívá masivní hororovou renesanci a argentinský spisovatel Luciano Lamberti patří k jejím nejvýraznějším hlasům. Román Kruguerský masakr z roku 2019, který se ve své domovině stal finalistou prestižní ceny Premio de Novela Fundación Medifé Filba, představuje hypnotický, mrazivý koktejl detektivního vyšetřování, sci-fi motivů a plíživého kosmického děsu. Lamberti v něm mistrovsky rozkládá lidskou psychiku v kulisách izolované horské komunity. Příběh nás zavádí do malebné patagonské vesničky Kruguer, kterou založili němečtí přistěhovalci. Je to zdánlivě idylické místo plné alpských domků, klidných uliček, piva a čokolády, kde se každý rok 26. června koná tradiční Svátek sněhu. Během oslav v roce 1987 však osadu zasáhne nevysvětlitelná vlna hromadného šílenství. Sousedé se bez varování obrátí proti sobě a během jediné noci brutálně vyhladí téměř celou tamní populaci. Z necelé stovky obyvatel přežije jen jediná žena, která byla tou dobou shodou okolností v Evropě. Krvavou apokalypsu uprostřed čerstvě napadaného sněhu přijíždí vyšetřit komisař Dut. Před ním se však otevírá případ, který dalece přesahuje běžnou kriminalistiku a sahá k záhadným úkazům v lesích a dávnému pádu meteoritu. Příběh ukazuje děsivou pravdu: lidé jsou v jádru jen divocí tvorové a k probuzení nejtemnějších pudů stačí velmi málo. Na své si tak přijdou milovníci brutálních a explicitních výjevů, kterých je tu opravdu požehnaně. Kniha nenabízí jednoznačná vysvětlení, ale nutí čtenáře, aby si pravdu z fragmentů sestavil sám. Luciano Lamberti, respektovaný básník, povídkář a romanopisec, platí za literárního experimentátora, který se otevřeně hlásí k inspiraci králem moderního hororu Stephenem Kingem, autorem vesmírného děsu H. P. Lovecraftem či surrealistickou estetikou režiséra Davida Lynche. Ve svých dílech s oblibou zkoumá násilí skryté pod povrchem každodenního života a hranice lidského rozumu, přičemž tradiční žánrové postupy obohacuje o moderní narativní formy. Kruguerský masakr tak trochu využívá postupy, které použil kdysi Stephen King ve své prvotině Carrie. Autor se záměrně vyhýbá lineárnímu vyprávění a knihu pojal jako literární „found footage“ – koláž složenou z fiktivních policejních spisů, novinových výstřižků, svědectví a deníků. Tento dokumentární styl funguje tak věrohodně, že jihoameričtí čtenáři po dočtení často pátrali na internetu, zda se masakr v Patagonii v roce 1987 skutečně nestal. Autentičnost doby navíc dokreslují úryvky z fiktivní dobové telenovely Nezkrotná. Kruguerský masakr je výbornou ukázkou moderního folk hororu. Autor stvořil román, který nenechá čtenáře vydechnout a zanechá v něm hluboké znepokojení. Je to kniha pro ty, kteří v hororu nehledají jen laciné lekačky, ale propracovanou psychologickou a atmosférickou sondu do nejtemnějších koutů lidské duše.