Recenze na knihu
Čtenářský klub za mřížemi Monica Woodová

Někdy stačí jedna chyba, aby změnila celý život. A někdy je ještě těžší naučit se žít s jejími následky. Tahle kniha mě zaujala už na první pohled. Krásná obálka, knihkupectví, čtenářský klub… a k tomu prostředí vězení. To je kombinace, na kterou nenarazíš každý den. Hlavní postavou je Violet, která si odseděla trest za nehodu způsobenou řízením pod vlivem alkoholu. Po propuštění se snaží vrátit do běžného života, jenže nic není tak jednoduché, jak si představovala. Máma jí zemřela, rodina se od ní odvrátila a ona najednou musí zjistit, jak žít dál. Violet mi bylo často líto. Ne proto, že by byla nevinná, ale protože bylo vidět, že si následky svého činu nese každý den s sebou. Velkou roli v příběhu hraje Harriet, která vede vězeňský čtenářský klub. Právě jejich přátelství patřilo k tomu nejhezčímu v celé knize. Dále je tu Frank. Manžel ženy, která při nehodě zemřela. Jeho pohled dodává příběhu další rozměr a ukazuje, že bolest a ztráta mají mnoho podob. Moc se mi líbilo, že autorka nesoudí. Neříká čtenáři, kdo je dobrý a kdo špatný. Nechává prostor pochopit všechny strany a zamyslet se nad tím, jestli si každý člověk zaslouží druhou šanci. Není to akční ani dramatické čtení. Je to spíš klidný, lidský příběh o vině, odpuštění, přátelství a o tom, jak velkou sílu mohou mít knihy. A v tom je jeho kouzlo.

Violett je mladá žena, která udělala největší chybu svého života. Při autonehodě pod vlivem alkoholu zabila jednu ženu. Svůj trest si odpykala ve vězení, kde poznala Harriet, která tam vede čtenářský klub. Když je Violett propuštěna, navštíví knihkupectví a setká se nejen s Harriet, ale i s Frankem. Tomu před několika lety zemřela žena při autonehodě, kterou způsobila řidička pod vlivem alkoholu. Ano, byla to právě Violett. A tak se na začátku příběhu setkávají tři lidé, jejichž osudy jsou mnohem víc propojené, než by si možná sami přáli. Tahle kniha podle mě není až tak o samotném příběhu, ten tu stojí spíš na druhém místě. Pro mě je mnohem víc zamyšlením nad vinou a trestem, nad tím, jestli člověk může dostat šanci na nový začátek, jak vypadá život po odpykání trestu, ale také nad tím, že ne všechno je takové, jak se na první pohled zdá. Právě tohle vnímám jako hlavní poselství knihy. Příběh sám o sobě je zajímavý a nevšední, ale nečekejte žádnou velkou akčnost. Spíš se tu hodně pracuje s emocemi, minulostí a tím, co si jednotlivé postavy nesou s sebou. Konec mi pak přišel trochu useknutý a mrzelo mě, že nebyl víc rozvinutý a některé věci nezískaly větší prostor. Z postav mě nejvíc bavila asi Harriet. Možná mi byla blízká i věkově a samozřejmě svojí láskou ke knihám. Působila na mě jako dáma, která druhé nesoudí, ale snaží se jim pomoct, a to mi na ní bylo hodně sympatické. Líbilo se mi také, že měla svá vlastní tajemství a že nebylo všechno úplně odhaleno. Právě proto bych se o ní ráda dozvěděla ještě trochu víc. Největší prostor dostala Violett, která si během knihy projde obrovským vývojem, a bylo zajímavé to sledovat. Frank se zase postupně vyrovnává se svojí minulostí a líbilo se mi, jak si některé věci začíná sám ujasňovat. Na začátku příběhu v nich totiž trochu tápe. Sedlo mi i střídání způsobu vyprávění. Violettiny části jsou psané v ich-formě, zatímco Harriet a Frank jsou vyprávěni v er-formě. Díky tomu se dostáváme nejhlouběji právě do hlavy Violett, což mi vzhledem k jejímu příběhu dávalo smysl. Kniha se mi líbila hlavně z pohledu myšlenek a témat, která otevírá. Z pohledu samotného příběhu si myslím, že mohla být ještě trochu víc rozpracovaná a dotažená do konce. Plusové body pak dávám autorce za papoušky žako, kteří v knize vystupují, protože jednoho máme doma. A samozřejmě také za to, že se velká část děje točí kolem knih. Za mě je Čtenářský klub za mřížemi zajímavá kniha, která nabízí víc k přemýšlení než akce. Jsem ráda, že jsem si ji mohla přečíst, a děkuji za tu možnost.

Pojďte se seznámit s Violet, Harriet a Frankem. Violet řídila v opilosti, smrtelně zranila ženu a odseděla si svůj trest ve vězení. Harriet vede vězeňský čtenářský klub. Frank je vdovec, jehož ženu Violet zabila. Po odpykání trestu se všichni tři potkají v knihkupectví a začne se rozvíjet příběh plný nečekaného přátelství. Kniha o knihách a kočka na obálce? Ano! Takové knihy vždy potřebuji. Po zkušenostech k nim už přistupuji s menším očekáváním, ale tady dopadlo setkání fajn, alespoň ze začátku. Bavilo mě poznávat jednotlivé postavy, kdo je kdo a kdo má jaký osud. Co ho potkalo a jak se s tím dokázala popasovat. Přišlo mi to jako vážně milé čtení a až překvapivě dobré. Jelikož sama vedu čtenářský klub, moc mě bavilo číst o tom vězeňském. Jak probíhá, co čtou, jaké knihy a proč si vybírají. Mohla jsem tu čerpat cenné tipy. Samotný příběh mě chvílemi moc bavil, chvílemi méně. Převažovalo však to kladné. Bohužel však přišel konec. Čím dál jsem se v knize dostala, tím méně uvěřitelné mi to celé přišlo a konec to úplně zazdil. Škoda. Je to kniha, která má potenciál být dobrá, ale nakonec zůstal nevyužitý.