Recenze na knihu
Maják Erika Jarkovská

Na odlehlém skotském ostrově Eilean Mór stojí osamělý maják, jehož světlo nesmí nikdy zhasnout. Přesto se jednoho dne stane něco nepředstavitelného – maják přestane svítit. Na ostrov proto vyráží výprava, složená ze zástupců společnosti spravující maják i dcery jednoho z pohřešovaných strážců, aby zjistila, co se vlastně stalo. Kniha vychází ze skutečné historické události, která dodnes patří mezi největší záhady Skotska. Přestože nejde o její doslovné převyprávění, ale pouze o beletristickou inspiraci, právě tento základ mě na knize zaujal asi nejvíc. Když víte, že autor vychází z něčeho, co se skutečně stalo, dodává to celému příběhu zvláštní atmosféru a autenticitu. Začátek knihy na mě působil poměrně pozvolně. Dlouho jsem čekala, kdy se příběh naplno rozběhne a kdy se začne odhalovat samotná záhada. Jakmile se ale děj přesune na ostrov a k samotnému majáku, tempo se zrychlí a přibude více napětí. V té chvíli mě kniha začala bavit výrazně více a měla jsem chuť číst dál, abych zjistila, kam celé pátrání povede. Přesto musím přiznat, že od příběhu jsem možná čekala o něco víc. Samotný námět má podle mě obrovský potenciál a atmosféra opuštěného ostrova i tajemství kolem zmizelých strážců slibují opravdu silný mysteriózní zážitek. Mně se ale nepodařilo se do příběhu ponořit natolik, jak jsem doufala. Některé dějové prvky mi přišly méně uvěřitelné a několik motivů mě úplně nepřesvědčilo. Zejména některé odkazy na romány Julese Verna a spojitosti mi připadaly trochu vzdálené hlavní zápletce. Na druhou stranu je třeba říct, že kniha je vystavěná jako mysteriózní román, a právě tyto prvky mohou být pro jiné čtenáře naopak atraktivní. Hlavní hrdinkou je dcera jednoho ze zmizelých strážců. Její postava ve mně vyvolávala rozporuplné pocity. Občas působila velmi mladistvě a impulzivně, jindy naopak až překvapivě vyspěle. Nedokázala jsem si k ní vytvořit úplně pevný vztah a místy jsem si nebyla jistá, jak ji vlastně vnímat. Podobný pocit jsem měla i z jejího partnerského vztahu, který na mě působil trochu nejasně a nebyl podle mě rozpracovaný natolik, aby mě více zaujal. Co ale musím ocenit, je atmosféra knihy. Autorce se daří zachytit nehostinnost ostrova, osamělost majáku i pocit nejistoty, který se nad celým příběhem vznáší. Právě prostředí bylo pro mě jedním z nejsilnějších aspektů knihy. Celkově jsem ráda, že jsem si Maják – Záhada Eilean Mór přečetla. Už jen díky ní jsem se dozvěděla o skutečné události, o které jsem dříve vůbec neslyšela, a to považuji za velké plus. Přesto ve mně kniha nezanechala tak silný dojem, jak jsem očekávala. Nečetla se špatně, měla zajímavý námět i několik povedených momentů, jen si s ní zkrátka úplně nesedl můj čtenářský vkus. Pokud máte rádi pomaleji budované mysteriózní příběhy, tajemné ostrovy a záhady inspirované skutečnými událostmi, mohla by vás kniha oslovit více než mě. Já ji vnímám jako zajímavé setkání s jednou slavnou záhadou, které sice nenaplnilo všechna má očekávání, ale rozhodně nebylo ztrátou času.