Recenze na knihu
Dopisy od Sybil Virginia Evansová

Sedmdesátiletá Sybil van Antwerpová má za sebou nelehkou životní cestu, úspěšnou právnickou kariéru i spoustu vzpomínek, které stále nosí v sobě. Když jí začne zrak komplikovat její milovanou činnost – psaní – a do rukou se jí dostane stará korespondence, rozhodne se znovu otevřít některé kapitoly svého života. Prostřednictvím dopisů rodině, přátelům i lidem, které sotva zná, postupně odhaluje své radosti, bolesti, chyby i touhu pochopit sebe sama. Celá kniha je napsaná formou dopisů, což pro mě bylo neuvěřitelně čtivé. Stránky mizely jedna za druhou a ani jsem nevěděla jak. Obrovská pocta autorce, která dokázala vytvořit tak propracovaný příběh s více postavami právě prostřednictvím dopisů. Klobouk dolů za to, že se jí podařilo napsat knihu tak, aby všechno postupně zapadalo do sebe, dávalo smysl a zároveň si udrželo čtenářovu pozornost. Dopisy od Sybil jsou krásná, hřejivá kniha o tom, že každý z nás si životem nese nějaké své břímě. Že každý dělá chyby, každý má svá tajemství a někdy potřebujeme odvahu podívat se zpátky, abychom mohli jít dál. Moc mě potěšilo i to, že Sybil v dopisech se svými přáteli sdílí také knihy, které právě četla. Pro milovníka knih to byl takový malý, ale moc milý bonus. Je to příběh o životě, odpuštění, vzpomínkách a o síle slov, která někdy dokážou spojit lidi víc než cokoli jiného. Hodnotím 5/5* Knihu bych doporučila všem, kteří mají rádi komorní a citlivé příběhy o životě, vztazích a věcech, které si člověk někdy nese v sobě dlouhá léta. Čtenářům, kteří si rádi vychutnají příběh pomalu a nechají ho v sobě doznívat.

Sybil je sedmdesát a žije sama. Její rodina se rozutekla po světe a ona tráví svůj čas (nejen) psaním dopisů. Píše rodině, kamarádům, sousedům, spisovatelům i úplně cizím lidem. A právě díky dopisům poznáváme její život. Život, ve kterém byla úspěšnou právničkou, avšak neúspěšnou manželkou. Život, ve kterém si zažila obrovskou ztrátu, se kterou se stále ještě neumí vyrovnat. Podaří se jí to pomocí dopisů? Tato kniha je rozhodně originální v tom, že je psaná jen a pouze prostřednictvím dopisů, žádný jiný text tu nehledejte. A myslím, že to autorka zvládla skvěle, protože se po pár stránkách ponoříte do příběhu a pak už jen těžko knížku odložíte, protože po každém přečteném dopisu si řeknete: „už jen jeden…“. Sybil je mnohdy nerudná a protivná, nic ji není dobré. Může vám být vážně protivná, ale nebojte. Zvyknete si na sebe. Dejte ji šanci. Rozhodně se připravte i na emoční nálož. Řeší se tu spousta vážných témat a některá jsou vážně hodně bolavá. Tady strhávám jednu hvězdičku, neboť ráda čtu o smutných věcech a takové knihy se mě opravdu hodně dotýkají, ale tady se na mě bohužel nedokázaly emoce přenést tak, jak by měly. Příběh začíná v roce 2012 a překvapilo mě, že v těchto letech někdo ještě tak moc psal dopisy. Každopádně mě to úplně nalákalo, abych někomu napsala klasický dopis. Dopisní papír ještě mám