Recenze na knihu
Co skrývá noc Nora Roberts

Detektivka Sloan je při výkonu služby postřelena a s vážným zraněním končí v nemocnici. Pomalu se učí znovu fungovat a přemýšlí, jestli se chce vrátit ke svému dosavadnímu životu, nebo jestli se stane její zranění impulzem k zásadní změně. Jenže Sloan není člověk, který by dlouho vydržel v klidu. A tak se postupně začne zapojovat do vyšetřování případu, který se jí vlastně vůbec netýká, ale něco jí na něm nedá spát. Na první pohled kniha zaujme nádhernou obálkou, která přímo láká ke čtení. Jen ta tloušťka může některé čtenáře trochu vyděsit – téměř pět set stran není úplně málo. Já jsem se ale začetla téměř okamžitě. První třetina, možná až polovina knihy, mě bavila opravdu hodně a stránky mizely pod rukama. Příběh totiž není jen detektivkou. Najdete tu thriller, psychologickou rovinu i romantickou linku, takže se pořád něco děje. Ve druhé polovině už moje nadšení trochu opadlo. Děj se podle mě začal zbytečně natahovat a některé pasáže by klidně mohly být kratší. Občas jsem měla pocit, že čtu spíš proto, abych už zjistila, jak to celé dopadne. Myslím, že kdyby byla kniha o sto stran kratší, získala by ještě větší dynamiku a spád. Ale to je samozřejmě jen můj čtenářský pocit. Hlavní hrdinka Sloan mi byla sympatická. Chovala se většinou rozumně, i když občas udělala rozhodnutí, které bych na jejím místě asi neudělala. Hodně mě bavily pasáže z její rekonvalescence. To, jak trpělivě a cílevědomě pracovala na návratu do běžného života, bylo inspirativní a dodávalo příběhu lidský rozměr. Ke konci jsem si ale uvědomila, že byla možná až příliš dokonalá. Chyběla mi u ní nějaká výraznější slabost nebo charakterová chyba, která by ji udělala ještě uvěřitelnější. Za naprosto nejlepší část knihy ale považuji kapitoly vyprávěné z pohledu pachatelů. Díky nim čtenář poměrně brzy ví, kdo za zločiny stojí, takže nejde o klasickou detektivku postavenou na odhalení vraha. Místo toho sledujeme jejich myšlenkové pochody, emoce i psychické problémy a postupně nahlížíme do jejich pokřiveného světa. Právě tahle psychologická rovina mě bavila asi nejvíc a dodávala příběhu hloubku i napětí. Jediné, s čím jsem trochu bojovala, byli dva bratři, kteří v příběhu hrají důležitou roli. Přiznám se, že jsem měla dlouho problém si je správně zařadit a až téměř do konce jsem si občas musela připomínat, který z nich je vlastně který. Od autorky jsem dosud nic nečetla, takže jsem do knihy šla úplně bez očekávání. Její styl mi ale sedl. Píše čtivě, umí budovat napětí i vyvolávat emoce a dokáže čtenáře přimět držet hlavní hrdince palce. Ano, někdy se možná až příliš rozepisuje, ale zároveň je vidět, že umí pracovat s atmosférou i psychologií postav. Celkově pro mě byla tahle kniha příjemným překvapením. Není to rychlá akční detektivka, ale spíš rozsáhlejší příběh kombinující thriller, psychologický román a romantiku. Pokud máte rádi knihy, které si dávají na čas, baví vás propracované psychologické profily postav a nevadí vám pomalejší tempo, myslím, že by vás mohla zaujmout stejně jako mě. A já si od autorky ráda přečtu i něco dalšího.